24 C 101/2026-69 – Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 26. 2. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí celkem 10 589 Kč spolu s úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že žalovaná s ní dne 19. 9. 2024 uzavřela smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, kde se žalobkyně zavázala dodávat žalované do odběrného místa na adrese , adresa, elektřinu a žalovaná se zavázala za tyto dodávky platit. Žalovaná částka představuje co do 5 072 Kč dlužnou cenu za dodaných 1 454 kWh elektřiny v období od 3. 10. 2024 do 14. 3. 2025, vyúčtovanou fakturou č. , hodnota, se splatností 1. 4. 2025. Vyúčtován byl nedoplatek ve výši 6 472 Kč a žalovaná následně dne 22. 5. 2025 na tuto pohledávku zaplatila 1 400 Kč. Co do 5 517 Kč žalovaná částka představuje dlužnou cenu za dodaných 862 kWh elektřiny v období od 15. 3. 2025 do 31. 7. 2025 vyúčtovanou fakturou č. , hodnota, se splatností 18. 8. 2025. Na tuto fakturu žalovaná ničeho neuhradila.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Z následujících provedených důkazů po jejich zhodnocení jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Účastnice spolu dne 19. 9. 2024 uzavřely smlouvu, kde se žalobkyně zavázala dodávat do odběrného místa žalované na adrese , adresa, elektřinu a žalovaná se naproti tomu zavázala hradit její cenu podle ceníku pro produkt Klasik produktové řady Variant a distribuční sazbu D02d, a to zálohově a následně dle vyúčtování. Součástí smlouvy se pak prostřednictvím tzv. včleňovací doložky staly Obchodní podmínky (smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, obchodní podmínky, ceník). Žalobkyně žalované vyúčtovala za dodaných 1 454 kWh elektřiny v období od 3. 10. 2024 do 14. 3. 2025 (po odečtení zaplacených záloh) dlužnou cenu ve výši 6 472 Kč, se splatností 1. 4. 2025. Toto vyúčtování bylo provedeno na základě odečtu elektroměru (vyúčtování č. , hodnota, , zobrazení odečtů). Na tuto fakturu žalovaná zaplatila dne 22. 5. 2025 částku 1 400 Kč (žalobní tvrzení). Dále žalobkyně vyúčtovala žalované za dodaných 862 kWh elektřiny v období od 15. 3. 2025 do 31. 7. 2025 (po odečtení přijatých záloh) dlužnou cenu 5 517 Kč, se splatností 18. 8. 2025. Toto vyúčtování bylo provedeno na základě odečtu elektroměru (vyúčtování č. , hodnota, , zobrazení odečtů). Obě vyúčtování pak odpovídají předloženému ceníku a i regulovaná složka souhlasí s cenou zveřejněnou v energetickém regulačním věstníku (ceník, energetické regulační věstníky). Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky s tím, že pokud tak neučiní, vystavuje se riziku podání žaloby (dopis ze dne 19. 8. 2025, podací lístek).4. Podle § 50 odst. 2 zák. č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále také jen „energetický zákon“) se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet přenos elektřiny, distribuci elektřiny a systémové služby, a oprávněný zákazník se zavazuje zaplatit dohodnutou cenu.5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.6. Žalobkyně jako obchodník s elektřinou [§ 22 odst. 1 písm. e) energetického zákona] uzavřela se žalovanou jako konečným zákazníkem [§ 22 odst. 1 písm. f) energetického zákona] platnou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny (§ 50 odst. 2 energetického zákona), když splňuje veškeré náležitosti vyžadované shora citovaným ustanovením, tedy závazek žalobkyně dodávat elektřinu a závazek žalované za dodanou elektřinu platit. Žalobkyně splnila svou povinnost z citované smlouvy a žalované do odběrného místa dodávala elektřinu, avšak žalovaná svou povinnost hradit cenu za dodanou elektřinu neplnila řádně, když podle shora citovaných vyúčtování neuhradila celou cenu. Tím se dostala do prodlení (§ 1968 o. z.).7. Z vyložených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni ve výroku I. uvedenou částku, a to včetně úroků z prodlení jak je žalobkyně požadovala (když údaje o splatnosti obsažené v žalobě zcela odpovídají zjištěnému skutkovému stavu) podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.8. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla úspěšnou účastnicí žalobkyně a náleží jí tak právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Soud na daný případ aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále již jen „AT“), neboť žaloba v této věci byla podána na ustáleném vzoru užitém žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a žalovaná částka nepřesahuje 50 000 Kč. Přiznané náklady řízení ve výši 2 615 Kč představují odměnu za tři úkony právní služby po 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení a podání ve věci - žaloba [§ 14b odst. 1 bod 2. za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT], tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč [§ 14b odst. 6 písm. a) AT za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT], náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 315 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř.). Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) podle § 149 odst. 1 o.s.ř.