30 C 332/2025-21 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 26. 9. 2025 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . poskytla žalovanému dne 21. 5. 2024 úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být nejpozději splacen 20. 6. 2024. Předmětem žalobního návrhu se stala pohledávka nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč, dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 200,11 Kč a úrok ve výši 295,89 Kč. Pohledávka vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na přechodného věřitele společnost , právnická osoba, . a následně byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobkyni. Před poskytnutím úvěru zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného na základě lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, BRKI, NRKI, EUCB, aniž by došlo k pochybnostem ohledně jeho platební schopnosti, a tak bylo žádosti o úvěr vyhověno.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli za použití komunikačních prostředků na dálku dne 21. 5. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, na základě k té poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč s úrokovou sazbou 36 % ročně to je s úrokem 295,89 Kč, který měl být splacen do 30 dnů od odeslání finančních prostředků z úvěru úvěrovanému. Celková částka ke splacení měla činit 13 025,96 Kč, celková výše poplatku za sjednání úvěru 2 730,07 Kč. Při překročení doby splatnosti měla jednorázová výše splátky měla činit 14 496 Kč a celková výše poplatku ze sjednání úvěru 4 200,11 Kč.4. Z potvrzení o provedení transakce vydaném , právnická osoba, . soud zjistil, že dne 21. 5. 2024 byla na účet číslo , č. účtu, připsána částka 10 000 Kč.5. Z Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, žalobkyně uzavřeli dne , datum, Rámcovou smlouvu o postupování pohledávek a v souladu s ní prohlásili, že dne , datum, byla postupitelem postupníkovi předána datová páska se seznamem postupovaných pohledávek.6. Z přílohy číslo 1 seznamu pohledávek v listinné podobě v souladu s ustanoveními Rámcové smlouvy soud zjistil, že pod pořadovým číslem , hodnota, byla označena pohledávka za žalovaným ve výši 14 496 Kč.7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 7. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení celkové částky 36 563,83 Kč do tří dnů na bankovní účet ve výzvě uvedený. Výzva měla být odesílána dne 21. 7. 2025.8. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet částku ve výši 10 000 Kč. Z provedených listin nebylo možné učinit žádný závěr o tom, že by před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a její přílohy č.1 měl soud za prokázáno, že žalobkyně je aktivně legitimována k vedení sporu.9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.10. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 21. 5. 2024 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1. 12. 2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.16. V posuzovaném případě uzavírala právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.17. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V ne