30 C 348/2025-17 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 27. 8. 2025 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne 16. 1. 2025 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 32 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 26. 3. 2025. Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoliv jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou pěti splátek, přičemž celková výše jednorázové sankce tak činila 2 500 Kč. Žalobkyně měla podle smlouvy nárok na poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Žalobkyně požadovala tento poplatek jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru. Výše poplatku činila 22 400 Kč.2. Žalobkyně poskytovala úvěry prostřednictvím své webové stránky www., název, .cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, včetně svého telefonního čísla e-mailové adresy. K ověření žalovaným uvedených údajů byl žalovaný povinen poskytnout fotokopii svého dokladu totožnosti. Žalobkyně následně provedla lustraci dokladů v databázi neplatných dokladů ministerstva vnitra. Ověření uvedených údajů proběhlo prostřednictvím služby Bank iD od společnosti Bankovní identita a.s.. K ověření majitele bankovního účtu využila žalobkyně služeb společnosti SokordiaTech s.r.o. K ověření bankovního účtu žalovaného žalobkyně využila verifikační platbu ve výši jedné koruny na bankovní účet žalobkyně. Žalobkyně úvěr žalovanému vyplatila dne 16. ledna 2025 na bankovní účet číslo , č. účtu, . Výzva k plnění byla žalovanému zasílána 12. 8. 2025.3. Žalovaný k podané žalobě uvedl, že v listopadu 2024 přišel o zaměstnání a od té doby žádnou práci neměl. Protože neplatil nájem dostal i výpověď z bytu a nyní si musí sehnat, jak zaměstnání, tak ubytování. Nedostal ani podporu v nezaměstnanosti. V době, kdy čerpal úvěr od žalobkyně už nějaké závazky měl. Platil skoro přes 9 000 Kč měsíčně na ty ostatní. Žalovaný uvedl, že si IČO zařídil, aby měl aspoň nějakou korunu. Živnostenské oprávnění směřoval na sklady a balírny. V současné době má již živnost pozastavenu.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Smlouvou o podnikatelském úvěru číslo , hodnota, ze dne 16. ledna 2025 soud zjistil, že žalovaný sdělil žalobkyni své jméno a příjmení, datum narození, rodné číslo, adresu místa podnikání, IČO: , IČO, , telefonní číslo , tel. číslo, e-mailovou adresu, včetně bankovního spojení u , právnická osoba, ., smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku a žalovaný ji odsouhlasil uvedením SMS verifikačního kódu.5. Potvrzením o provedené platbě vystavené společností , právnická osoba, soud zjistil, že dne 16. ledna 2025 byla na účet číslo , č. účtu, zaslána platba ve výši 32 000 Kč.6. Zadáním uvedeného IČO: , IČO, do databáze ARES bylo zjištěno, že žádné takové záznamy pro výraz ,,21478406“ se v databázi nenacházejí a při zadání osobních údajů žalovaného do živnostenského rejstříku databáze odpověděla, že nejsou dostupné odpovídající osoby.7. Na základě shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně zaslala dne 16. ledna 2025 na účet žalovaného číslo , č. účtu, platbu ve výši 32 000 Kč. Žalovaný v té době byl bez zaměstnání a platil skoro přes 9 000 Kč měsíčně na své ostatní splatné závazky z ostatních půjček a úvěrů. IČO si do smlouvy o úvěru vymyslel. Nikdy nevlastnil živnostenské oprávnění. Učinil tak proto, že jako živnostník by měl deklarovaný příjem alespoň 18 000 Kč a jevil by se žalobkyni jako úvěruschopný a úvěr potřeboval, protože neměl na živobytí ani na bydlení žádné finanční prostředky.8. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.9. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 16. 1. 2025 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1. 12. 2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.15. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji neuzavíral jako podnikatel, (IČO uvedené v žádosti bylo fiktivní), ale jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.16. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou