30 C 39/2026-83 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 26. 9. 2025 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne 29. 7. 2022 se žalobkyní smlouvu o osobní kreditní kartě k účtu č. , č. účtu, , jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky a podmínky osobních kreditních karet. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta možnost čerpat prostřednictvím kreditní karty spotřebitelský úvěr do výše 30 000 Kč, s dohodnutou roční úrokovou sazbou 13,90 % p. a., přičemž byly sjednány podmínky bezúročného období, způsob splácení minimální měsíční splátkou a další poplatky dle sazebníku žalobkyně. Žalovaná úvěr postupně čerpala, avšak neplnila řádně a včas své smluvní povinnosti, zejména povinnost hradit minimální měsíční splátky. V důsledku porušení smluvních povinností žalobkyně od smlouvy dopisem ze dne 3. 7. 2025 odstoupila. Smluvní vztah tak zanikl doručením tohoto odstoupení. Zesplatňujícím výpisem z účtu ke kreditní kartě ze dne 17. 7. 2025 byla žalovaná vyrozuměna o zesplatnění úvěru a o celkové dlužné částce splatné ke dni 17. 7. 2025. Žalovaná po zesplatnění neuhradila ničeho. Žalobkyně tvrdila, že ke dni 23. 9. 2025 činila celková dlužná částka 36 800,12 Kč, z toho jistina ve výši 29 999,60 Kč, kapitalizovaný obchodní úrok ve výši 4 034,19 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 766,33 Kč a neuhrazené poplatky ve výši 2 000 Kč. Předmětem žaloby je uplatnění jistiny 31 999,60 Kč spolu s uvedeným příslušenstvím, dále s obchodním úrokem z úvěru ve výši 11,5 % p. a. z částky jistiny a se zákonným úrokem z prodlení od 24. 9. 2025 do zaplacení. Žalobkyně k procesu zkoumání úvěruschopnosti žalované sdělila, že vycházela z informací získaných z bankovních i nebankovních registrů klientských informací, z dalších databází (včetně insolvenčního rejstříku) a z komplexního vyhodnocení celkové finanční situace žalované, na jehož základě dospěla k závěru, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr splácet.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalobkyně uzavřela se žalovanou elektronickou cestou Smlouvu o osobní kreditní kartě s celkovou výší úvěru 10 000 Kč na dobu neurčitou s úrokovou sazbou 13,90% ročně s RPSN 14,79%. Karta měla být žalované zaslána poštou, PIN měl být předán prostřednictvím SMS a internetového bankovnictví. Částka 10 000 Kč se vztahovala, jak na výběry z bankomatu, tak na platby u obchodníka, tak na celkový týdenní limit.4. Z dodatku ke smlouvě o osobní kreditní kartě ze dne 26. 10. 2022 soud zjistil, že celková suma úvěru byla navýšena na 30 000 Kč s úrokovou sazbou 13,90 % p.a. a výše RPSN činila 14,84%.5. Z výpisu ke kreditní kartě ze dne 17. 7. 2025 soud zjistil, že vyčerpáno bylo 29 999,60 Kč, a že se jedná o tzv. zesplatňující výpis, jehož vyhotovením nastala úplná splatnost všech dluhů ze smlouvy o kreditní kartě, které k datu vystavení výpisu (17.7.2025) činily 35 574,55 Kč.6. Z historického výpisu k úvěru soud zjistil, že žalovaná z poskytnutého úvěrového rámce skutečně vyčerpala částku 29 999,60 Kč, přičemž zbývající položky evidované na úvěrovém účtu představují úroky, sankce a poplatky, nikoli čerpanou jistinu.7. Z dopisu žalobkyně žalované ze dne 31. 3. 2025 soud zjistil, že žalobkyně upomínala žalovanou o zaplacení nedoplatku na kartě po splatnosti ve lhůtě do 7. 4. 2025. Žalobkyně připočetla 500 Kč za upomínku. Zároveň žalovanou upozornila, že nedoplatek byl převeden do úvěrového registru, a proto se jí může ztížit přístup k dalším úvěrům.8. Z dopisu žalobkyně žalované ze dne 3. 7. 2025 soud zjistil, že žalobkyně odstoupila od Smlouvy o kreditní kartě. Smlouva měla zaniknout dnem doručení tohoto oznámení. Dluh na kreditní kartě odpovídal vyčerpané části úvěru včetně narůstajícího příslušenství. Jeho přesnou výši ke dni odstoupení žalobkyně neuváděla.9. Z předžalobní upomínky ze dne 14. 7. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení částky ve výši 10 459, 93 Kč ve lhůtě do 7 dnů od odeslání této výzvy.10. Z dokladu o odeslání soud zjistil, že výzva měla být odesílána dne 17. 7. 2025.11. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně se žalovanou uzavřela elektronickou cestou smlouvu o osobní kreditní kartě, na jejímž základě byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr s původním úvěrovým rámcem 10 000 Kč, který byl následně dodatkem ke smlouvě navýšen na 30 000 Kč. Žalovaná z tohoto úvěrového rámce postupně vyčerpala částku 29 999,60 Kč, kterou řádně a včas nesplácela. V důsledku porušení smluvních povinností žalobkyně od smlouvy odstoupila a úvěr byl zesplatněn, přičemž ke dni zesplatnění činil celkový dluh žalované 35 574,55 Kč. Žalobkyně před poskytnutím úvěru ani před jeho navýšením nezkoumala úvěruschopnost žalované a pokud to tvrdila v žalobě, neposkytla o takové skutečnosti soudu žádné důkazy. Soud považoval smlouvu o kreditní kartě za neplatnou.12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 26. 10. 2022 tedy za účinnosti z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.19. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.20. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout