30 C 46/2026-17 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 6. 11. 2025 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 3. 10. 2024 uzavřena Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému spotřebitelský úvěr, z něhož žalovaný téhož dne čerpal částku 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v denních splátkách dle smlouvy a VOP, avšak své povinnosti neplnil a dostal se do prodlení již se splátkou splatnou dne 2. 11. 2024. Pro neplnění závazků žalobkyně smlouvu vypověděla ke dni 3. 2. 2025 a celá dlužná částka se stala splatnou dne 4. 2. 2025. Ke dni podání návrhu evidovala žalobkyně vůči žalovanému dluh ve výši 17 871,39 Kč, tvořený nesplacenou jistinou, poplatkem za vyplacení tranše a smluvním úrokem, a dále uplatnila smluvní pokutu ve výši 90,20 Kč za prvních 90 dnů prodlení. Žalobkyně dále uvedla že před poskytnutím úvěru provedla v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. posouzení úvěruschopnosti žalovaného, když shromáždila jeho osobní a finanční údaje, ověřila příjem ve výši 27 262 Kč, provedla lustrace v dostupných registrech (BRKI/NRKI, insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, registr neplatných dokladů a další) a identifikovala žalovaného prostřednictvím služby AISP/PSD2 a Kontomatik. V případě neuznání smluvního nároku uplatnila žalobkyně nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť žalovanému byly prokazatelně poukázány finanční prostředky na jeho bankovní účet.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru Flexi půjčka číslo , hodnota, ze dne 3. 10. 2024 měl soud za to, že žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 41 500 Kč, který bylo lze čerpat postupně i opakovaně. Konkrétní částka, kterou byl žalovaný oprávněn čerpat k určitému okamžiku byla dána maximální částkou čerpání, která mohla být nižší než nevyčerpaná část kreditního rámce. Úvěr měl být poskytnut jako spotřebitelský revolvingový. Konec doby platnosti kreditního rámce byl stanoven na 23. 3. 2026 úroková sazba činila 1,016 % denně a datum splatnosti první denní splátky byl stanoven na 2. 11. 2024. Datum splatnosti úvěru bylo stanoveno na 23. 3. 2026. Celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru činila 1,99 % z čerpané částky.4. Výpisem o posouzení úvěruschopnosti, který si sepsala žalobkyně sama soud zjistil, že žalovaný uvedl své jméno a příjmení, své rodné číslo a trvalé bydliště. Uvedl, že žije sám. Výše jeho pravidelných měsíčních výdajů činila 0Kč, přičemž vypočítané minimální výdaje činily 5 110 Kč, rezerva 500 Kč. Výše ověřeného čistého příjmu činila 27 262 Kč. Výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem činila 18 000 Kč. Disponibilní příjem 12 800 Kč.5. Z dokumentu označeného jako Identifikované příjmy, který si žalobkyně sepsala sama soud zjistil, že příjem byl spotřebitelem doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu měla činit 27 262 Kč.6. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli jako automatizovaného výpisu z interního systému, který si žalobkyně vytvořil sama soud zjistil, že žalobkyně sama sobě potvrdila, že na účet žalovaného odeslala částku 8 000 Kč, a to na účet , č. účtu, .7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 6. 2025 soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného uhradit z částky 18 416,59 Kč do tří dnů na bankovní účet ve výzvě uvedený.8. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Z provedených důkazů soud zjistil, že dne 3. 10. 2024 byla mezi účastníky uzavřena Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru Flexi půjčka č. , hodnota, . Ze smlouvy vyplývá, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr s maximálním kreditním rámcem 41 500 Kč, určený k postupnému a opakovanému čerpání, přičemž smlouva stanovila konec doby platnosti kreditního rámce ke dni 23. 3. 2026, denní úrokovou sazbu 1,016 %, splatnost první denní splátky dne 2. 11. 2024 a splatnost celého úvěru dne 23. 3. 2026. Součástí smlouvy bylo rovněž ujednání o poplatku za vyplacení jednotlivé tranše ve výši 1,99 % z čerpané částky.9. Pokud jde o tvrzené posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud konstatuje, že žalobkyně předložila pouze interní dokumenty, které sama vyhotovila („posouzení úvěruschopnosti“, „Identifikované příjmy“). Tyto dokumenty nejsou opatřeny nezávisle ověřitelnými podklady, jako jsou skutečné bankovní výpisy, potvrzení o příjmu či výstupy ze státních nebo licencovaných registrů. Proto soud hodnotil uvedené údaje pouze jako žalobní tvrzení, nikoli jako prokázaný skutkový stav. Totéž platí o tvrzeních žalobkyně ohledně struktury domácnosti žalovaného, výše jeho příjmů, výdajů a výpočtu disponibilního příjmu; z předložených podkladů nelze ověřit, zda žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela z autentických a nezávislých informací.10. K čerpání úvěru, žalobkyně tvrdila, že dne 3. 10. 2024 měla na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, odeslat částku 8 000 Kč, avšak k prokázání této skutečnosti nepředložila bankovní výpis ze svého účtu ani jiný nezávislý doklad o provedení transakce. Jediným podkladem je interní automatizovaný výpis vytvořený žalobkyní, který nelze považovat za hodnověrný důkaz o vyplacení úvěrových prostředků. Soud jej proto hodnotil rovněž pouze jako žalobní tvrzení, nikoli jako prokázanou skutečnost.11. Z listinného důkazu označeného jako výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 6. 2025 soud zjistil pouze to, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení částky 18 416,59 Kč, avšak tato výzva nijak nedokládá, že by úvěr byl skutečně poskytnut, ani že by jej žalovaný čerpal či nesplácel konkrétní závazek.12. Soud proto dospěl k závěru, že ze smluvních dokumentů je prokázán pouze vznik smluvního závazku, s nedostatečným zkoumáním úvěruschopnosti spotřebitele, který soud považoval za neplatný, nikoli však faktické poskytnutí úvěrových prostředků, výše čerpání ani průběh splácení. Všechny skutečnosti ohledně čerpání úvěru, údajů o úvěruschopnosti a výše dlužné částky zůstávají pouhými tvrzeními žalobkyně, neboť nebyly doloženy žádným autentickým, nezávislým a hodnověrným důkazem.13. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna tvrdit a prokázat rozhodné skutečnosti, z nichž odvozuje svůj nárok. V řízení o zaplacení peněžité částky ze smlouvy o úvěru nese žalobkyně důkazní břemeno ohledně vzniku smluvního závazku (uzavření smlouvy a její obsah), poskytnutí plnění (z něhož plyne povinnost úhrady), a výše a splatnosti uplatněného nároku. Žalobkyně neunesla břemeno důkazní o tom, že žalovaný úvěr vyčerpal. Předložená listina nazvaná: ,,Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli jako automatizovaného výpisu z interního systému“, představuje soukromou listinu (§ 125 o. s. ř.), jejíž vypovídací hodnota je podřízena volnému hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.). Vzhledem k absenci podkladových dokumentů, např. výpisu z bankovního účtu žalobkyně, odkud by tato skutečnost vyplývala jako pohyb směrem z účtu na účet, soud dospěl k závěru, že správnost a pravdivost údajů v předloženém dokumentu nebyla prokázána. Je to jako by dlužník vystavil kvitanci sám sobě.14. Podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. se poučení o potřebě doplnit tvrzení a označit důkazy poskytuje zásadně při jednání. Jeho smyslem je předejít zamítnutí žaloby pro neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene bez předchozího adresného poučení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se z jednání omluvila a výslovně žádala, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, sama se tím fakticky vzdala dobrodiní bezprostředního poučení podle § 118a o. s. ř., které je s jednáním spojováno. Judikatura dlouhodobě upozorňuje, že účastník, jenž se k jednání nedostaví, nese zvýšené riziko neúspěchu pro neunesení břemen (např. 28 Cdo 1537/2008). Nedostaví-li se k jednání soudu řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a odst. 3 OSŘ, nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného.). V dané věci žalobkyně nebyla přítomna, soud jí proto nemohl poskytnout poučení dle § 118a o. s. ř.; a jelikož důkazní břemeno o uzavření smlouvy a poskytnutí plnění neunesla, nese procesní následek neprokázaných tvrzení (k povinnosti soudu poučit o nutnosti označit důkazy srov. NS 31 Cdo 619/2011 a 32 Odo 807/2006). Žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně vyčerpání úvěru žalovaným stejně jako ohledně zkoumání jeho úvěruschopnosti. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť obsahem spisu nebylo prokázáno, že by mu nějaké náklady v řízení vznikly.