8 C 276/2025-66 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit mu 18 042,11, spolu s úrokem z prodlení ve výši 747,86 Kč, úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 18 042,11 Kč za dobu od 10. 10. 2024 do zaplacení, úrokem ve výši 13,35 % ročně od 10. 10. 2024 z částky 16 454,21 Kč a z částky 1 396,90 Kč. V odůvodnění uvedl, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , dne 6. 2. 2008 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč vedený na účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se úvěr zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem 13,35 % ročně a sjednanými poplatky. Žalovaný své platební povinnosti řádně neplnil, poskytovatel úvěru tedy úvěr zesplatnil ke dni 17. 3. 2013. Dlužná částka činí 18 042,11 Kč, z toho dlužná jistina činí 16 454,21 Kč, dlužné poplatky 191 Kč a dlužné smluvní úroky 1 396,90 Kč. Dlužné úroky z prodlení činí k datu 1. 11. 2013 částku 747,86 Kč. Pohledávka za žalovaným byla výše uvedenou společností postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, byl rovněž před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání, avšak marně.2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. K oběma jednáním soudu se bez omluvy nedostavil, ač řádně a včas předvolán, soud proto dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Při jednání dne 9. 1. 2026, z nějž se žalobce omluvil, soud konstatoval, že žalobce nedoložil výpis z úvěrového účtu, ač takový důkaz v žalobě avizoval. Žalobce následně zmíněnou listinu soudu zaslal. Při jednání dne 13. 2. 2026 žalobce setrval na žalobě a této závěrem navrhl vyhovět.3. Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: Ze smlouvy uzavřené mezi , právnická osoba, . a žalovaným dne 6. 2. 2008 vyplynulo, že jejím předmětem byl úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet, jak je shora uvedeno s tím, že poslední splátka měla být splatná ke dni 16. 2. 2015. V čl. 9 smlouvy bylo ujednáno, že poskytovatel úvěru může při prodlení žalovaného delším než tři měsíce s jedinou splátkou úvěr zesplatnit. Jako nedílná součást smlouvy byly sjednány, žalobcem rovněž doložené, všeobecné obchodní podmínky, když dle čl. 11.1 této listiny se žalovaný zavázal platit rovněž poplatky dle sazebníku, který žalobce rovněž doložil. Z výpisu čerpání a splátek vyplynulo, že žalovaný dne 6. 2. 2008 čerpal úvěr 30 000 Kč, dluh k 1. 11. 2013 činí 16 454,21 Kč na jistině, 191 Kč na poplatcích, 1 384,70 Kč na smluvních úrocích a 747,86 Kč na úrocích z prodlení. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024 vyplynulo, že jejím předmětem bylo postoupení zde specifikovaných pohledávek společností , právnická osoba, . žalobci, přičemž v seznamu pohledávek figuruje i předmětná pohledávka za žalovaným. Z předžalobní upomínky adresované žalovanému právním zástupcem žalobce dne 29. 7. 2025 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě předmětného dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána před podáním žaloby.4. Dle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obchodní zákoník“) se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 365 obchodního zákoníku je dlužník v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dlužník však není v prodlení, pokud nemůže plnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele. Dle § 369 odst. 1 věta první obchodního zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2001, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Dle § 517 odst. 1, odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění zákona č. 509/1991 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.5. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je po právu, když žalovaný neplnil své povinnosti dlužníka ze smlouvy o úvěru, když neuhradila žalobci (resp. jeho právnímu předchůdci) zcela poskytnutý úvěr dle sjednaných podmínek, a to jak zbývající dlužnou jistinu, tak sjednané úroky a poplatky (§ 497 obchodního zákoníku). Jelikož tak neučinil řádně a včas, je v prodlení (§ 365 obchodního zákoníku) a žalobci, jemuž byla pohledávka postoupena, náleží rovněž úroky z prodlení (§ 369 odst. 1 obchodního zákoníku), a to v zákonné výši (§ 517 občanského zákoníku). Soud pouze shledal žalobu nedůvodnou v marginální části příslušenství specifikovaného ve výroku č. II tohoto rozsudku, když z provedeného dokazovaní, a konečně i tvrzení žalobce, vyplynulo, že nárokovaná částka 1 396,90 Kč představuje kapitalizované smluvní úroky. Nárok na úroky z úroků, tedy tzv. anatocismus není v poměrech zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, resp. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, za jejichž účinnosti byla předmětná úvěrová smlouva uzavřena, bez výslovného ujednání ve smlouvě přípustný, což opakovaně akcentoval i Nejvyšší soud (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 35 Odo 101/2002 ze dne 24.3.2004).6. Žalobce byl ve věci neúspěšný pouze v marginální části a má dle § 142 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému v plné výši. V daném případě tyto náklady představuje uhrazený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady na právní zastoupení. Ve věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobci tedy dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhl č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „tarif“) náleží odměna ve výši 400 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 1 500 Kč (3 x 400 + 3 x 100). Dle § 14b odst. 3 tarifu je pak na další úkony právní služby třeba aplikovat obecná ustanovení tohoto právního předpisu. Pokud se žalobce, a to velmi stručně vyjadřoval k otázce úvěruschopnosti, mohl tak učinit již v podané žalobě a soud tento úkon neshledal účelně vykonaným. Za účast při jednání soudu tedy advokátu náleží dle § 7 bod 5 tarifu odměna ve výši 1 860 Kč a paušální náhrada nákladů 450 Kč dle § 13 odst. 4, § 14b odst. 5 tarifu. Náklady řízení na straně žalobce dále tvoří DPH, jehož je advokát zastupující v této věci dle ověření soudem plátcem, v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 801 Kč. Celkem tedy náklady řízení na straně žalobce při součtu výše uvedených částek činí 5 411 Kč (800 + 1 500 + 1 860 + 450 + 801).