9 C 143/2025-14 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 17 679 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , (dále jen ,, předchůdkyně žalobkyně“), poskytla žalované na její účet č. , č. účtu, na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 20.4.2024, ( dále jen ,, Smlouva“), úvěr v celkové výši 16 900 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou žalovaných splátek, proto byla opakovaně vyzývána k úhradě dluhu. Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované její lustrací v databázích SOLUS, CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI s tím, že však nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Pohledávka za žalovanou byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni na základě smlouvy postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani po předžalobní upomínce zaslané dne 18.1.2025.2. Žalovaná se k žalobě ani ke svým majetkovým poměrům nevyjádřila.3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.4. Na základě předložených listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištění5. Ze Smlouvy a jejích 3 Dodatků soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec ve výši 14 000 Kč s ročním úrokem ve výši 80 %..6. Ze sdělení , právnická osoba, . soud zjistil, že na účet žalované č. , č. účtu, byla připsána dne 17.6.2024 částka ve výši 800 Kč, dne 30.5.2024 částka ve výši 700 Kč, dne 24.8.2024 částka ve výši 1 400 Kč a dne 20.4.2024 částka ve výši 14 000 Kč, tj. celkem částka ve výši 16 900 Kč.7. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 18.1.2025 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni.8. Z výzvy k plnění ze dne 18.12.2024 a podacího lístku pošty ze dne 18.1.2025 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu včetně nákladů právního zastoupení ve výši 17 887 Kč.9. Na základě provedených důkazů má soud za prokázaný tento skutkový stav:10. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena dne 20.4.2024 Smlouva ve znění jejích dodatků č.1-3, na jejímž základě žalobkyně vyplatila na účet žalované postupnými platbami celkem částku ve výši 16 900 Kč. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru neuvedla žalobkyně žádná skutková zjištění a nepředložila žádné důkazy ohledně příjmů a výdajů žalované. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla postoupena pohledávka za žalovanou z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 18.1.2025. Žalovaná nezaplatila ničeho ani po zaslání výzvy k plnění před podáním žaloby.11. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, ( dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění , (dále jen „ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst.2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Dle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).15. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, .16. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaná ve vztahu k žalobkyni vystupovala jako spotřebitel, jelikož nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Žalobkyně neprokázala žádným relevantním důkazem, že by řádně prověřila schopnost žalované plánovaný úvěr splatit z pohledu jejích měsíčních příjmů a výdajů, proto soud dospěl k závěru, smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU.17. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení poskytnuté jistiny podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 16 900 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu) ve výši poskytnuté a nesplacené jistiny úvěru 13 987 Kč, kterou je povinna podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU vydat. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 o.z.). Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 o.z.), s níž měla žalovaná objektivní možnost seznámit se až dne 29.9.2025, kdy jí byla zásilka doručena. Žalovaná pak byla povinna uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 30.9.2025. Jelikož tak neučinila, dostala se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 1.10.2025 do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 11,5 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě 12,75 % již od 19.12.2024, tedy od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 987 Kč a úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 13 987 Kč od 1.10.2025 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do částky výši 3 692 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 13 987 Kč od 19.12.2024 do 30.9.2025, soud žalobu zamítl (II. výrok rozsudku).18. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení částky 13 987 Kč, což představuje 79 % celkového nároku, dle § 142 odst. 2 o.s.ř. má právo na náhradu 58 % nákladů řízení vůči žalované. Soud proto přiznal žalobkyni v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. 58 % (79 % - 21 % = 58 %) všech jejích účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou advokáta žalobkyně v celkové výši 1 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“) za 3 úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby), 3 režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky a 21 % DPH z částky 1 500 Kč, tj. ve výši 315 Kč. Žalobkyni tak náleží náhrada ve výši 1 516,7 Kč odpovídající 58 %. Tyto