6 C 3/2020-15 — Okresní soud v Děčíně

Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení 8 492 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od [datum] do jejího zaplacení, z čehož částka 2 600 Kč představuje nesplacenou jistinu, 1 092 Kč nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru, 1 800 Kč poplatek za prodlení a 3 000 Kč jednorázová smluvní pokuta. Na odůvodnění těchto žalobních požadavků žalobce uvedl, že tyto vyplývají ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno], kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] dne [datum]. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta peněžní částka 2 600 Kč, přičemž žalovaný se ji zavázal vrátit do [datum] a to včetně tzv.„ poplatku za poskytnutí úvěru“ 1 092 Kč. Žalovaný peněžní prostředky řádně nevrátil, zůstal dlužen jak převzatou částku 2 600 Kč, tak„ poplatek za poskytnutí úvěru“ 1 092 Kč. V důsledku porušení smlouvy byly proti žalovanému dále uplatněny smluvní sankce v podobě požadavku na zaplacení peněžní platby označené jako smluvní pokuta ve výši 3 000 Kč a poplatky za prodlení ve výši 1 800 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobce. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud vzal za svá skutková zjištění, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 2 600 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit do [datum]. Žalovaný se zavázal splatit žalobci úvěr společně s peněžním navýšením 1 092 Kč. Žalovaný za dobu trvání smlouvy ničeho neuhradil. Pro případ porušení smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit výše v odůvodnění rozsudku specifikované peněžní platby. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, byla uzavřena smlouvu o úvěru podle § 2395 o.z. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr, žalovaný se zavázal úvěr zaplatit, vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil tuto povinnost, právnímu předchůdci žalobce vznikl vůči žalovanému nárok na zaplacení jak peněžní částky 2 600 Kč, tak tzv. poplatku za poskytnutí úvěru 1 092 Kč (fakticky úrokové navýšení vyjádřené pevnou částkou - § 2392 odst. 1 věta první o.z.) a dále na zaplacení zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dluhu. V prodlení je podle ust. § 1968 nového občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ust. § 1970 nového občanského zákoníku zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Tímto nařízením je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb. podle § 2 tohoto nařízení výše úroku odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V důsledku prodlení žalovaného pak právnímu předchůdci žalobce vznikl též nárok na zaplacení platby označených jako poplatky za prodlení, což představuje smluvní pokutu (§ 2048 a násl. o. z.). Soud proto tyto peněžní nároky žalobci přiznal, když právo domáhat se jich na žalovaném přešlo na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 a násl. obč. zák.). Soud naopak zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhá zaplacení další smluvní pokuty ve výši 3 000 Kč. Nárok na smluvní pokutu odvozuje žalobce od ujednání obsaženého ve smlouvě, podle kterého je„ úvěrující oprávněn po klientovi nárokovat finanční poplatky za náklady spojené upomínacími akcemi, a to podle tabulky sankčních poplatků“. Smluvní ujednání o možnosti uplatnit vůči žalovanému pro případ prodlení takto konstruovanou peněžní sankci, se příčí dobrým mravům. Na jedné straně nelze sice přehlížet, že žalobce poskytuje půjčky zjevně rizikovým skupinám obyvatel, u nichž jsou dány vysoké předpoklady„ úvěrové delikvence“, na straně druhé i v těchto případech by mělo mít zajištění takovéhoto poskytování peněžních prostředků nějaké rozumné meze. Soud je přesvědčen, že v posuzovaném případě byly tyto meze překročeny, neboť žalobce žalovanému již účtoval poplatek za prodlení částku 1 800 Kč, která mu byla přiznána. Takto smluvně dohodnuté zajištění splnění jinak platně sjednaného závazku je rozporu s dobrými mravy. Podle § 588 věty první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům. Proto soud nárok na zaplacení peněžní částky 3 000 Kč zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jež byla v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 410 Kč, přičemž tato částka představuje 30 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 492 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.