11 C 368/2021-15 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení celkem částky 24 000 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně se žalovanou uzavřeli dne 14. 12. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) žalované poskytl částku 3 000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti, a to do 30-ti dnů ode dne uzavření smlouvy nevrátila. Dále dne 21. 12. 2018 byl k této smlouvě o úvěru uzavřen dodatek téhož čísla, kterým byla navýšena jistina úvěru, a to na celkovou částku ve výši 16 000 Kč. Žalovaná se tak zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit celkem částku 16 000 Kč formou jediné splátky splatné ke dni 13. 1. 2019. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 19. 8. 2020, s účinností ke dni 28. 8. 2020 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Vedle jistiny dluhu 16 000 Kč se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 8 000 Kč. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Právní předchůdce žalobkyně se žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) žalované poskytl částku 16 000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátila. Součástí smlouvy o úvěru je i ustanovení o smluvní pokutě ve výši 0,1 % ze splatné, avšak nezaplacené částky za každý den prodlení. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 14. 8. 2018 a s dodatkem ze dne 21. 12. 2018 platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 16 000 Kč, který měla vrátit do 13. 1. 2019. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, uložil jí tuto povinnost soud rozsudkem, a to včetně požadované smluvní pokuty, neboť neshledal, že by tato nebyla sjednána v rozporu s právními předpisy, když je součástí úvěrové smlouvy a žalovaná si tak její výše musela být plně vědoma. Konečně žalobkyně požaduje po žalované placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 o. z. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 960 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a jednoho půl úkonu ve výši 150 Kč, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 050 Kč ve výši 220,50 Kč.