19 C 155/2021-44 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 16.9.2020 ve spojení s opravou žaloby v podání ze dne 24.5.2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím (s kapitalizovaným úrokem od 1.3.2020 do 19.7.2020 v částce 364,31 Kč, s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 5 000 Kč od 20.7.2020 do 30.7.2020, s úrokem ve výši 10 % ročně z částky 5 000 Kč od 31.7.2020 do zaplacení, jakož i s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 000 Kč od 31.7.2020 do zaplacení), když v žalobě uvedla, že uzavřela s žalovanou dne 16.09.2019 Rámcovou smlouvu [číslo] na základě níž byl žalované aktivován běžný účet č. [bankovní účet] a žalovaná jej mohl začít plně využívat. Dne 22.2.2020 uzavřela žalovaná s žalobkyní [příjmení] [číslo] k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaná požádala o poskytnutí kontokorentu ve výši 5 000 Kč. Protože žalovaná splnila všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí kontokorentu v souladu s Obchodními podmínkami a Podmínkami pro používání kontokorentu [právnická osoba] [příjmení] a.s., bylo jí poskytnutí kontokorentu dne 22.02.2020 schváleno a zároveň mu bylo umožněno jeho čerpání na účtu č. [bankovní účet]. Nedílnou součástí Smlouvy o poskytnutí kontokorentu jsou Podmínky pro poskytnutí kontokorentu. V dodatku [číslo] k rámcové smlouvě byl sjednán úrok ve výši 18,9 % ročně, kdy však od 891. dne prodlení je jeho výše regulována ustanovením § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (tj. činí 10 % ročně). Protože žalovaná naplnila podmínky dle článku„ Co považujeme za případ porušení a čl. [příjmení] v případě porušení toho, na čem jsme se dohodli“, byl jí kontokorent zablokován, žalovaná jej tedy nemohl dále čerpat. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností stranou žalovanou přistoupila žalobkyně následně v souladu s ujednáním smlouvy o poskytnutí kontokorentu (čl. Ostatní ustanovení v závěru dokumentu) ve spojení s výše uvedenými Podmínkami pro používání kontokorentu dne 20.07.2020 k zesplatnění kontokorentu. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 5 000 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu (kapitalizovaný úrok) do zesplatnění ve výši 364,31 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků ode dne 01.03.2020 naúčtovaných do dne předcházejícímu dni zesplatnění, tedy do dne 19.07.2020. Podáním ze dne 24.5.2021 vzala žalobkyně žalobu co do částky 1 010 Kč s příslušenstvím (s úrokem ve výši 10 % ročně z částky 1 010 Kč od 9.3.2021 do zaplacení, jakož i s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 010 Kč od 9.3.2021 do zaplacení) zpět, když uvedla, že dne 9.3.2021 žalovaná zaplatila částku 1 010 Kč, kterou žalobkyně započetla na jistinu žalované částky. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) může vzít žalobce za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví (§ 96 odst. 2). Soud v reakci na částečné zpětvzetí žaloby řízení v souladu se shora citovaným ustanovením procesního řádu ve výroku I. rozsudku částečně zastavil. Stanovisko žalované se soudu nepodařilo získat. K výzvě soudu projevili účastníci vůli, aby soud ve věci rozhodnul dle § 115a o.s.ř. bez jednání, přičemž na základě dokazování provedeného prostřednictvím žalobkyní předložených listin dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům. Z předložené Rámcové smlouvy ze dne 16.9.2019 a jejího dodatku [číslo] ze dne 22.2.2020 má soud ve spojení s dalšími listinnými důkazy předloženými žalobkyní (obchodní podmínky, podmínky pro používání kontokorentu, výpis z účtu) za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované kontokorent v částce 5 000 Kč, který byl úročen sazbou 18,9 % ročně. Protože žalovaná úvěr řádně nesplácela, žalobkyně oprávněně dopisem ze dne 20.7.2020 úvěr sesplatnila. Protože žalovaná doposud zaplatila na žalovanou částku pouze 1 010 Kč, posoudil soud požadavek žalobkyně na zaplacení částky 3 990 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku II. rozsudku jako oprávněný. Po právní stránce vyplývá nárok žalobce z úpravy smlouvy o úvěru uvedené v § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Pokud jde o úrok z prodlení, plyne oprávněnost požadavku žalobkyně z ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a výše úroku z prodlení (10 % ročně) plyne z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. Proto i v případě příslušenství tvořeného úrokem z prodlení soud žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce měl ve věci plný úspěch a přísluší mu proto náhrada nákladů řízení, která je tvořena soudním poplatkem v částce 400 Kč a náhradou hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. ve výši 1 200 Kč za 2 úkony po 100 Kč (sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby včetně její opravy). Celkem tak soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř..