19 C 250/2021-49 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30.12.2020 domáhala na žalovaném zaplacení částky 5 581 Kč s příslušenstvím, když v žalobě uvedla, že uzavřela elektronickými prostředky komunikace na dálku s žalovaným dne 25.6.2020 smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž poskytla žalovanému úvěr v částce 4 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 885 Kč do 9.7.2020. Protože žalovaný úvěr ani poplatek nezaplatil, uplatňuje žalobkyně žalobou zaplacení těchto částek (tj. 4 885 Kč). Dále požaduje žalobkyně zaplacení smluvní pokuty v částce 696 Kč, když vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžních závazků, vzniklo žalobkyni právo v souladu s článkem IX. odst. 1.a. smlouvy požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 4 000 Kč za dobu od 10.7.2020 do 30.12.2020. Stanovisko žalovaného k žalobě se soudu nepodařilo získat. K jednání soudu dne 4.10.2021 se žádný z účastníků nedostavil. Soud proto jednal dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) v nepřítomnosti účastníků. Na základě provedeného dokazování pak soud dospěl k těmto závěrům. Z předložené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 25.6.2020 a dalších listinných důkazů (potvrzení o poskytnutí úvěru, doklady k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, předžalobní výzva) má soud tvrzení uváděná žalobkyní v žalobě za prokázaná, a proto dospěl k závěru, že žalovaný jakožto dlužník je povinen, při absenci protichůdného tvrzení o zaplacení, zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výši 4 885 Kč. Po právní stránce soud věc posoudil dle smlouvy o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), dle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl na smluvní pokutu a její výši výslovně ve smlouvě upozorněn, žalovaný neplatnost smluvní pokuty ani nenamítal, a výše smluvní pokuty není nepřiměřeně vysoká (srov. ust. § 1815 o. z.), shledal soud nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 696 Kč rovněž oprávněným. Výše úroků z prodlení (§ 1970 o.z.) požadovaná žalobkyní v kapitalizované výši a v sazbě 8,25 % ročně specifikované shora odpovídá sazbě plynoucí z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. Proto i požadované příslušenství pohledávky bylo žalobkyni přiznáno. Žalobkyně měla v řízení plný úspěch, proto jí podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náleží nárok na náhradu nákladů řízení, která je tvořena soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále náklady zastoupení účastníka advokátem, které sestávají z odměny podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 600 Kč (za 3 úkony právní služby po 200 Kč - převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) a z paušální částky náhrady výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné podle § 14b vyhlášky ve výši 300 Kč za shora uvedené 3 úkony právní služby po 100 Kč; to vše včetně DPH v sazbě 21 % z odměny a náhrad. Celkem tak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř..