21 C 109/2021-23 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 12 341,05 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že původní věřitel (společnost [právnická osoba], [IČO]) uzavřel se žalovaným dne 14. 6. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v 60 týdenních splátkách po 316 Kč, spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8 917 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 postoupil původní věřitel pohledávku za žalovaným žalobkyni. Podáním ze dne 9. 6. 2021 navrhla žalobkyně změnu žaloby, a to tak, že po žalovaném požaduje vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 4 100 Kč se zákonným úrokem ve výši 9,00 % ročně od podání žaloby, tj. od 30. 3. 2021 do zaplacení. Soud tedy v souladu s ustanovením § 95 odst. 1 o.s.ř. žalobkyní navrženou změnu žaloby připustil. Žalovaný ani jeho opatrovnice se z účasti na jednání omluvili, ale nepožádali z důležitých důvodů o odročení jednání. Soud proto věc v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. projednal v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud má v řízení za prokázané, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 14. 6. 2018 shora uvedenou smlouvu o zápůjčce, žalobkyně žalovanému poskytla částku ve výši 10 000 Kč, kdy žalovaný do doby podání návrhu uhradil na pohledávku částku 5 900 Kč. Soud vzal též za prokázané, že žalovaný byl rozsudkem Okresního soudu v Děčíně č.j. [číslo jednací] ze dne 15. 4. 2002, který nabyl právní moci dne 8. 5. 2002, zcela zbaven způsobilosti k právním úkonům. Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 11. 10. 2018 č.j. [spisová značka] byla opatrovníkem žalovaného jmenována [jméno] [příjmení], [datum narození]. Soud po právní stránce věc posoudil dle ust. § 2991 a násl. o.z. o bezdůvodném obohacení a žalobě z titulu bezdůvodného obohacení vyhověl, když prokázáno bylo, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyplatila dne 14. 6. 2018 částku 10 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil toliko částku 5 900 Kč, a tudíž se bezdůvodně obohatil v částce 4 100 Kč. Protože pohledávka byla postoupena v souladu s § 1879 o.z., dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá legitimaci k vedení sporu a v souladu s § 1970 o. z. a přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši specifikované v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně po zjištění, že žalovaný je osobou omezenou ve svéprávnosti změnila žalobní tvrzení a požadovala toliko vrácení poskytnutého plnění ve výši 4 100 Kč, což je také tarifní hodnota, ze které soud vycházel při výpočtu odměny za zastoupení odměny advokátem. Náklady řízení tak sestávají ze zaplacení soudního poplatku ve výši 400 Kč (který by byl vyměřen při nároku žalobkyně ve výši 4 100 Kč) a mimosmluvní odměna za zastupování podle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění a to odměna za dva úkony právní pomoci podle § 14b – převzetí a návrh (odměna za předžalobní výzvu nebyla vzhledem k okolnostem přiznána) ve výši 2 x 200 Kč a 2 x 100 Kč jako paušál podle ustanovení § 14b odst. 2 vyhlášky, dále odměna podle § 7 vyhlášky za dva úkony po 1 000 Kč vyjádření ze dne 9. 6. 2021 a jeden režijní paušály k jednomu úkonu právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky. Náhrada za účast na jednání vzhledem k okolnostem případu nebyla přiznána, když podle názoru soudu postačovalo písemné vyjádření shora uvedené. Protože advokát žalobkyně doložil kopií osvědčení o registraci plátce daně z přidané hodnoty, že je plátcem této daně, je součástí nákladů řízení 21 % DPH z nákladů právního zastoupení. Celkem náklady řízení žalobce činí 2 699 Kč, jejich splatnost soud určil k rukám advokáta, který žalobkyni v tomto řízení zastupoval (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř..