32 C 108/2021-24 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím a smluvní pokutou představující nevrácené plnění ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 17. 1. 2020, kdy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že tato není vlastnoručně podepsána žalovaným. Smlouva není podepsána ani zaručeným elektronickým podpisem, v závěru smlouvy jsou pouze označeny názvy účastníků smlouvy a je zde vynechán prostor pro jejich podpis. 4. Z potvrzení o platbě ze dne 16.8.2021 peněžním ústavem Fio banka, a.s., soud zjistil, že žalobkyně odeslala na účet č. [bankovní účet] částku 10 000 Kč dne 17.1.2020 ze sdělení peněžního ústavu Air Bank a.s. soud zjistil, že předmětný účet je účtem žalovaného a předmětná částka byla na účet připsána dne 17. 1. 2020. 5. Žalobkyně žalovaného vyzvala výzvou ze dne 19. 1. 2021 k úhradě dlužné částky, přičemž z podacího lístku vyplývá, že uvedená výzva byla odeslána ještě téhož dne. 6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Dne 17. 1. 2020 žalobkyně zaslala na účet žalovaného částku ve výši 10 000 Kč, která byla na účet žalovaného připsána téhož dne. 7. Žalobkyni se nepodařilo prokázat, že mezi ní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, neboť na žalobkyní předložené smlouvě absentuje vlastnoruční podpis žalovaného a žalobkyně ani přes písemné poučení dle § 118 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“), neoznačila žádný důkaz, kterým by byl prokázán projev vůle žalovaného se žalobkyní tvrzenou smlouvu uzavřít. PIN kód, který je uveden u označení žalovaného v závěru smlouvy, nikterak neprokazuje, že se jedná o PIN kód, který žalovanému poskytla žalobkyně, že kód na smlouvu umístil právě žalovaný, a to v úmyslu být vázán předloženým návrhem smlouvy. Že žalovaný projevil vůli uzavřít smlouvu o úvěru, zůstalo jen v rovině tvrzení, žalobkyně tedy v tomto rozsahu neunesla důkazní břemeno. 8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“), jako bezdůvodné obohacení, když v řízení nebyl prokázán žádný právní důvod předání částky 10 000 Kč žalobkyní žalovanému. Žalovaný se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, když uvedenou částku nevrátil. 9. Žalobkyni dále náleží zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od třetího dne následujícího po dni, kdy žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění (§ 573 o.z.), neboť od tohoto dne je žalovaný v prodlení. 10. Ve zbylém rozsahu nezbylo soudu než pro neunesení důkazního břemene žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala částky, která činí ke dni vyhlášení rozsudku včetně příslušenství částku 21 820,33 Kč, přiznána jí byla však jen částka, která činí včetně příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku 10 601,23 Kč. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ze 49 %, žalovaný byl úspěšný z 51 %. Žalovaný tak má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 %. Jelikož ale žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, soud neuložil náhradu nákladů žádnému z účastníků.