32 C 118/2021-26 — Okresní soud v Děčíně

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 7 561,05 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z titulu smlouvy o úvěru uzavřené právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], [IČO] se žalovaným dne 27. 10. 2017, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč. 2. Na základě dokazování provedeného při jednání dne 26. 11. 2021 dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně převedla na účet žalovaného částku ve výši 5 000 Kč. Tato částka byla na účet žalovaného připsána dne 30. 10. 2017. Dne 1. 1. 2021 se právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně dohodly na převedení předmětné pohledávky za žalovaným a dne 2. 2. 2021 zaslala žalobkyně žalovanému výzvu k plnění. 3. V řízení naopak nebylo prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní byla uzavřena smlouva o úvěru, respektive že žalovaný projevil vůli uzavřít úvěrovou smlouvu. Na předložené smlouvě absentuje podpis žalovaného a žádný jiný důkaz žalobkyně k prokázání svého tvrzení neoznačila. Žalobkyně tvrdila, že k uzavření došlo prostřednictvím webových stránek [webová adresa], avšak toto své tvrzení rovněž nedoložila. 4. Žalobkyně nemohla být poučena podle § 118b odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“), neboť uvedené poučení soud sděluje účastníkům zásadně ústně při jednání. Jelikož se žalobkyně jednání nezúčastnila, připravila se o možnost být poučena o nutnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení. Soud se rovněž zabýval tím, zda částečné zamítnutí žaloby nebude pro žalobkyni překvapivé, když byl dříve ve věci vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen pro nemožnost jej doručit žalovanému, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Platební rozkaz byl totiž vydán jen na základě tvrzení žalobkyně (§ 172 odst. 1 o.s.ř.), proto po jeho vydání mohla mít žalobkyně legitimní očekávání, že unáší břemeno tvrzení, vydání platebního rozkazu ale z podstaty věci nemohlo v žalobkyni vzbudit očekávání, že unáší i důkazní břemeno. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“), jako bezdůvodné obohacení, když v řízení nebyl prokázán žádný právní důvod předání částky 5 000 Kč žalobkyní žalovanému. Žalovaný se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, když uvedenou částku nevrátil, jak vyplývá z tvrzení žalobkyně. Z tohoto důvodu soud přiznal žalobkyni pouze částku 5 000 Kč a zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od uplynutí lhůty k plnění stanovené ve výzvě, přičemž za den doručení soud považuje třetí den následující po dni, kdy žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění (§ 573 o.z.), neboť od tohoto dne je žalovaný v prodlení, přičemž ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 89 Kč, přičemž tato částka představuje 6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 53 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 47 %, přičemž byla zahrnuta i výše kapitalizovaného příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 561,05 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.