6 C 204/2021-17 — Okresní soud v Děčíně

Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky 10 404,24 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že je poskytovatelem služeb elektronických komunikací provozující vlastní síť elektronických komunikací, v jejímž rámci umožňuje účastníkům na základě Všeobecných podmínek využívat služeb jiných subjektů. Jde o služby tzv.„ třetích stran“ (typicky různé audiotextové služby, hlasování v TV a rozhlasových soutěžích, horoskopy apod.). Žalovaný byl v době poskytnutí služeb třetích stran účastníkem telefonní stanice č. [PSČ] [anonymizováno]. Žalovaný si voláním na speciální čísla objednal tyto služby, čímž v souladu se Všeobecnými podmínkami vyslovil souhlas, že k výběru ceny za tyto služby je oprávněn výlučně žalobce. Cenu za poskytnuté služby ve výši 5 904,24 Kč však žalovaný dosud žalobci nezaplatil ani přes upomínku. Dále žalobce vznesl žalobní požadavek na zaplacení peněžní částky 4 500 Kč s tím, že žalobce poskytl žalovanému tzv.„ koncová zařízení pro příjem služeb elektronických komunikací“. Toto zařízení bylo žalovanému předáno ([anonymizováno 5 slov] – černý), přičemž ten se zavázal zaplatit za ně, a to ve splátkách. Žalovaný splátky žalobci řádně nehradil. Proto žalobce přistoupil k jednostrannému zesplatnění nezaplacené částky 4 500 Kč a vyzval žalovaného k jejímu zaplacení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Žalobce podáním ze dne [datum] požádal o rozšíření žaloby o částku 274,23 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 274,23 Kč od [datum] do zaplacení, přičemž se jedná o položky„ volání na informační/asistenční služby/ a„ m-platba – zprostředkovatelský poplatek“, když tato platba spadá do pravomoci soudu, a soud jeho návrhu vyhověl dle ustanovení § 95 odst. 1 o.s.ř. Soud má za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací sítí T-Mobile, přičemž v této smlouvě bylo sjednáno oprávnění žalovaného objednat si prostřednictvím sítě elektronických komunikací žalobce zboží nebo služby poskytované smluvním partnerem žalobce. Dále bylo sjednáno, že cenu za tyto služby žalovaný zaplatí přímo žalobci. V řízení bylo též prokázáno, že žalobce vyúčtoval žalovanému cenu za poskytnuté služby třetích stran v celkové výši 6 178,47 Kč (vyúčtování [číslo]). Stejně tak má žalobce vůči žalovanému právo na zaplacení částky 4 500 Kč odpovídající kupní ceně koncového zařízení pro příjem služeb elektronických komunikací. Dlužné částky však žalovaný nezaplatil ani přes upomínku. Tato zjištění soud učinil z příslušných faktur žalobce a z upomínky o zaplacení. Žalobce tak má vůči žalovanému právo na zaplacení částky 10 678,47 Kč. V dané věci byla mezi účastníky uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací dle ust. § 63 a násl. z.č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, v jejímž rámci si žalovaný objednal služby od třetích subjektů, přičemž tyto třetí strany ve smyslu ust. § 1993 o. z. poukázaly žalobce k inkasování a vymáhání ceny za tyto služby. Okolnost, že je žalovaný povinen zaplatit cenu služeb třetích stran přímo žalobci vyplynula pro žalovaného z ujednání ve Všeobecných podmínkách. Souběžně se smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací pak účastníci uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2079 a násl. o. z. kupní smlouva. Kupní smlouvou se přitom prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu. Žalobce své zákonné povinnosti dostál, když kupujícímu koncová zařízení předal. Naopak žalovaný evidentně za tato koncová zařízení, jichž se stal vlastníkem, žalobci nezaplatil. Proto soud zavázal žalovaného ke splnění obou výše uvedených povinností povinnosti rozsudečným výrokem. Zároveň zavázal žalovaného zaplatit žalobci i příslušenství žalovaných pohledávek v podobě zákonného úroku z prodlení. V prodlení je podle ust. § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Tímto nařízením je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb. podle § 2 tohoto nařízení výše úroku odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 404,24 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.