11 C 296/2022-18 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení 28 918,10 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] poskytl žalované na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 6. 3. 2020 peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit nejpozději dne 6. 5. 2021 spolu s příslušenstvím úvěru ve čtrnácti měsíčních splátkách ve výši 3 984 Kč. Žalovaná uhradila pouze první tři splátky v celkové výši 11 999,99. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 byla pohledávka postoupena žalobkyni. Žalovanou částku tvoří jistina ve výši 23 978,52 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 11 537,34 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 188,06 Kč, inkasní poplatek ve výši 4 238,22 Kč, účelně vynaložené náklady na mimosoudní vymáhání pohledávky ve výši 217 Kč, smluvní pokuta ve výši 4 939,58 Kč a příslušenství. Žalovaná se k věci samé v průběhu řízení nevyjádřila. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Právní předchůdce žalobkyně se žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) žalované poskytl částku 30 000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátila. Součástí smlouvy o úvěru je i ustanovení o smluvní pokutě ve výši 0,1 % ze splatné, avšak nezaplacené částky za každý den prodlení. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 6. 3. 2020 platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, který měla vrátit do 6. 5. 2021 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 788 Kč a inkasním poplatkem ve výši 5 400 Kč. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem, a to včetně požadované smluvní pokuty, neboť neshledal, že by tato nebyla sjednána v rozporu s právními předpisy, když je součástí úvěrové smlouvy a žalovaná si tak její výše musela být plně vědoma. Konečně žalobkyně požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 o. z. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 609 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 157 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 918,10 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.