111 C 17/2020-63 — Okresní soud v Děčíně

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smluv o zápůjčce [číslo] ze dne 2. 8. 2019, na základě které půjčila žalovanému částku 5 000 Kč a [číslo] na základě které půjčila žalovanému částku 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal půjčenou částku vrátit ve stanovených termínech pod hrozbou smluvní pokuty dle čl. III, bodu 3.7 smluv. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud má za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným jako bývalým zaměstnavatelem a zaměstnancem, byly uzavřeny smlouvy o zápůjčce a to smlouva o zápůjčce [číslo] dne 2. 8. 2019 ve výši 5 000 Kč a [číslo] dne 4. 9. 2019 ve výši 5 000 Kč. Žalovaný pouze uhradil na smlouvu [číslo] částku 4 000 Kč, na smlouvu [číslo] neuhradil ničeho. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne 27. 4. 2020. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: V daném případě byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena podle ust. § 2390 a násl. občanského zákoníku (dále jen „o. z.) ve znění pozdějších předpisů, smlouva o zápůjčce, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému zápůjčku. Žalobkyně své smluvní povinnosti dostála, když zápůjčku žalovanému poskytla, avšak žalovaný svou smluvní povinnost porušil tím, že zápůjčku nesplatil. Žalovaný tím, že nezaplatil žalobkyni dlužnou částku v dohodnutou dobu, se dostal do prodlení se splněním peněžitého závazku (§ 1968 o. z.). Žalobkyni tak vedle práva na zaplacení dlužné částky ze zápůjčky vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 900 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.