111 C 51/2020-80 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala na žalovaných zaplacení částky 27 445 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení z titulu dlužného nájemného a služeb poskytovaných s užíváním bytu a z titulu bezdůvodného obohacení z důvodů blíže specifikovaných v žalobním návrhu ze dne 25. 11. 2020. Ve věci byl vydán zdejším soudem platební rozkaz, který se nepodařilo doručit žalovaným do vlastních rukou, a proto ho soud podle ust. § 173 odst. 2 o.s.ř. zrušil a ve věci nařídil jednání na den 11. 2. 2022. Žalobkyně omluvila svoji neúčast u jednání a navrhla, aby soud jednal v její nepřítomnosti s tím, že na návrhu proti žalovaným v plném rozsahu trvá. Žalovaní se přes řádně vykázaná doručení k jednání nedostavili, neomluvili svoji neúčast ani nepožádali z důležitých důvodů o odročení jednání. Soud proto věc v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. projednal v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalobkyně svá tvrzení doložila listinami a to: výpisem z OR žalobkyně, informativním výpisem z katastru nemovitostí, nájemní smlouvou ze dne 14. 6. 2016, dodatky k nájemní smlouvě [číslo] dodejkami, protokolem o předání a převzetí bytu ze dne 19. 1. 2018, předpisem nájemného, vyúčtováním, evidenčním listem nájemníka, přehledem poplatků a předžalobními výzvami ze dne 21. 10. 2020. Po provedeném řízení soud zjistil, zejména z obsahu spisu, dokladů předložených žalobkyní a písemného sdělení žalobkyně, že žalovaní žalobkyni nezaplatili žalovanou částku dle uzavřené nájemní smlouvy ze dne 14. 6. 2016 a dodatků k nájemní smlouvě. Žalovaní dluží žalobkyni z titulu dlužného nájemného a služeb poskytovaných s užíváním bytu a z titulu bezdůvodného obohacení celkem částku 27 445 Kč, kterou žalovaní žalobkyni přes výzvu neuhradili. Po právní stránce soud věc posoudil podle ust. § 2246 – 2253 o. z. a ust. § 2295 o.z.. Žalobkyně má proto právo na zaplacení dlužné částky žalovanými včetně požadovaného příslušenství pohledávky. Soud žalobě, která byla podána zcela důvodně v plném rozsahu, vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Jelikož se žalovaní dostali do prodlení s placením peněžitého dluhu, vzniklo žalobkyni podle ust. § 1970 o.z. právo na úrok z prodlení, jehož výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 520,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 373 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 445 Kč sestávající z částky 2 220 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 560 Kč ve výši 1 587,60 Kč. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako obvyklou třídenní, protože pro jiný výrok nebyly dány důvody.