118 C 25/2021-43 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a smluvní pokutou ve výši [částka]. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému bezúčelový úvěr v rámci jeho podnikatelské činnosti ve výši [částka], a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Nedílnou součástí smlouvy byl splátkový kalendář. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr spolu s úrokovou sazbou 45 % p.a., a to se splatností v délce 25 měsíčních splátek po [částka] splatných vždy 17. dne v měsíci. Celkem se tak žalovaný zavázal uhradit [částka]. Žalovaný však poskytnutý úvěr včetně úroku nesplácel řádně a včas, kdy dokonce několikrát žalobkyni požádal o odložení splátky. V důsledku porušení povinností vyplývajících z ustanovení citované smlouvy mu vznikly další náklady spojené s úhradou smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, nákladů spojených s vymáháním pohledávky a zákonného úroku. Žalovaný tak dluží na jistině [částka], na smluvním úroku [částka], na smluvní pokutě před zesplatněním úvěru ve výši 0,1 % denně z dlužné částky [částka] (kapitalizovaná za období od [datum] do [datum]), nákladech spojených s uplatněním pohledávky [částka] a na zákonných úrocích z prodlení před zesplatněním úvěru [částka] (kapitalizovaných za období od [datum] do [datum]). Žalobkyně rovněž požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalovaný i přes opakované výzvy žalobkyně dlužnou částku neuhradil. 2. Žalovaný se k podané žalobě meritorně nevyjádřil, toliko požádal o odročení jednání nařízeného na den [datum] z důvodu jeho pobytu mimo území [země]. Omluvu z jednání však soud shledal nedůvodnou, když žalovaný důvod své neúčasti při jednání žádným způsobem nedoložil, a proto jednal v jeho nepřítomnosti. 3. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému dne [datum] úvěr ve výši [částka] na bankovní účet. Tento se žalovaný zavázal zaplatit spolu se smluvním úrokem prostřednictvím 25 měsíčních splátek splatných k 17. dni v měsíci, počínaje první splátkou v lednu [rok]. Úroková sazba byla ujednána ve výši 45 % p.a., celkem tak měl žalovaný uhradit [částka]. Nedílnou součástí předmětné smlouvy byl rovněž splátkový kalendář obsahující přehled sankčních plateb. Pro případ, že by žalovaný nedostál svým povinnostem, tedy dostal se do prodlení se splácením úvěru prostřednictvím stanovených splátek, si strany dále sjednaly, že žalobkyně je oprávněna žalovaného upomenout na jeho prodlení s placením, a to formou SMS zpráv, elektronické pošty či telefonátem (čl. 5 citované smlouvy), kdy tyto upomínky budou zpoplatněny dle stanovené sazby, a dále předat vzniklou pohledávku k vymáhání externí agentuře, která bude následně oprávněna požadovat poplatek z vymáhání. Rovněž došlo k ujednání ohledně úroku z prodlení ve výši 8 % p. a. zvýšený o repo sazbu ČNB (čl. 5 citované smlouvy) smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny (čl. 5 citované smlouvy). Tato zjištění soud učinil z citované smlouvy včetně splátkového kalendáře a dokladu o vyplacení úvěru ze dne [datum]. 4. Žalovaný nedodržel ujednané splátky, proto jej žalobkyně opakovaně upozornila na jeho prodlení a vyzvala ho k zaplacení dlužné částky nejprve dopisem ze dne [datum] a dále pak znovu dopisem ze dne [datum], kdy tyto obsahovaly upozornění na zesplatnění úvěru, pakliže by celkovou dlužnou částku nezaplatil. Jelikož tak žalovaný ani v poskytnuté lhůtě 30 dnů ode dne doručení druhé výzvy neučinil (poslední dílčí úhradu učinil žalovaný [datum]), žalobkyně v souladu s ustanovením čl. 5 a 5.8 citované smlouvy úvěr včetně úroku ke dni [datum] zesplatnila. Žalovaný následně nereagoval ani na zaslanou předžalobní upomínku ze dne [datum]. Uvedená skutková zjištění soud učinil z citované smlouvy, přehledu plateb, citovaných upomínek, předžalobní výzvy a tvrzení žalobkyně. 5. Žalobkyně má vůči žalovanému právo na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, konkrétně smluvního úroku ve výši [částka], úroků z prodlení z dlužné částky kapitalizovaných za období od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroků z prodlení od [datum] z částky [částka], a to spolu se smluvní pokutou kapitalizovanou za období od [datum] do [datum] ve výši [částka], to vše podle smlouvy o podnikatelském úvěru [číslo] ze dne [datum]. 6. V daném případě byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal úvěr zaplatit spolu se smluveným úrokem (úrok ve výši 45 % p.a.). Nicméně žalovaný své povinnosti nedostál, když dle stanoveného splátkového kalendáře neplatil předepsané splátky. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení peněžní částky [částka] představující neuhrazenou jistinu úvěru a to spolu s peněžní částkou [částka], představující nezaplacený smluvený úrok podle ustanovení § 2392 odst. 1 o. z. Tento byl žalobkyni soudem přiznán i přes jeho vysokou výši, neboť takové ujednání ve smlouvě uzavřené mezi podnikateli není v rozporu s dobrými mravy, respektive„ pouhá nepřiměřenost úplaty, tedy i úroku nepředstavuje ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z.“ (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019). 7. Žalobkyně má rovněž nárok i na zaplacení zákonného úroku z prodlení, když nebylo smluvně ujednáno něco jiného, a to ode dne následujícího po splatnosti dluhu. Podle ustanovení § 1968 o. z. je dlužník v prodlení, pokud neplní svůj dluh řádně a včas. Po dlužníkovi, který je se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu § 1970 o. z. zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Tímto nařízením je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala z dlužné částky úrok z prodlení ve výši 8,25 % p. a., a to v kapitalizované výši za období od [datum] do [datum] a následně od [datum] do zaplacení, což je zcela v souladu s citovanými ustanoveními. V důsledku prodlení žalovaného žalobkyni vznikl současně nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž se dostane žalovaný do prodlení, kdy tato byla sjednána dle § 2048 a násl., o. z. Žalobkyně tak uplatnila smluvní pokutu za období před zesplatněním úvěru, tj. od [datum] do [datum] (ode dne následujícího po poslední úhradě žalovaného do zesplatnění úvěru), která celkem činí [částka]. Proto soud žalobě i v tomto ohledu vyhověl. 8. Soud naopak zamítl žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši [částka]. Jedná se o částku sestávající z poplatků za učiněné upomínky ve formě SMS zpráv ve výši [částka] (14 x [částka]), e-mailů ve výši [částka] (14 x [částka]) a telefonických kontaktů ve výši [částka] (23 x [částka]). Dále si žalobkyně vyúčtovala poplatek za předání vymáhací agentuře ve výši [částka] a poplatek za vymáhání dlužné částky externí agenturou ve výši [částka] (7 % z dlužné částky). Nárok na zaplacení těchto plateb žalobkyně odvozuje od výše citovaných ujednání obsažených ve smlouvě. Tento její nárok však soud shledává v rozporu s dobrými mravy dle § 588 o. z., když nepovažuje za zcela přiměřený celkový počet provedených upomínek žalovaného ohledně jeho prodlení s platbami prostřednictvím zaslaných SMS zpráv (celkem 60), elektronické korespondence (celkem 58) a pokusů o telefonní kontakt (celkem 95). Žalobkyně tak učinila uvedenou formou dohromady 213 upomenutí, za která požaduje sjednané poplatky. Takováto míra zpoplatněných výzev k zaplacení dluhu je neadekvátní a uvedené jednání žalobkyně se tak zcela zjevně příčí dobrým mravům. Nutno rovněž podotknout, že valná většina z nich byla dle tvrzení žalobkyně již uhrazena. Též sjednané poplatky za vymáhání externí agenturou jsou dle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy, když toliko zvyšují celkový dluh. Proto soud nárok na zaplacení částky [částka] zamítl. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Přestože byla žalobkyně částečně neúspěšná, ale jednalo se toliko o neúspěch v nepatrné výši (tj. 8,5 %), přiznal soud žalobkyni nárok na náhradu náklad