13 C 209/2021-42 — Okresní soud v Děčíně

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení žalované částky s odůvodněním, že žalovaná bez platné jízdenky využila dne 27. 5. 2019 přepravních služeb [právnická osoba], a to vlaku [číslo] mezi stanicemi [obec] a [obec]. Nezaplatila jízdné, ani přirážku k jízdnému 43 Kč a 1 000 Kč. Ve věci byl soudem vydán elektronický platební rozkaz, který však byl pro nemožnost doručit jej žalované zrušen. Následně účastníci k výzvě soudu projevili vůli, aby soud o věci rozhodnul bez nařízení jednání. Soud proto ve věci rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z potvrzení o nedodržení [anonymizováno] ze dne 27. 5. 2019 a z oznámení o závadách ze dne 27. 5. 2019 soud zjistil, že žalovaná cestovala dopravním prostředkem, a to vlakem [číslo] mezi stanicemi [obec] hl. nádraží a [obec] hl. nádraží, bez platného jízdního dokladu. Nezaplatila jízdné 43 Kč, ani přirážku k jízdnému, která vyplývá ze smluvních přepravních podmínek společnosti [právnická osoba] Žalovaná na výzvu k zaplacení nereagovala a ničeho nezaplatila. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno na základě předžalobní výzvy ze dne 20. 3. 2020. Dle § 37 odst. 1 zák. č. 266/1994 Sb. o drahách v platném znění tento uvádí, že podmínky, za nichž se přepravují osoby a jejich zavazadla ve veřejné drážní osobní dopravě a věci ve veřejné drážní nákladní dopravě stanoví přepravní řády. Pověřená osoba je kromě jiného oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku. Dle § 37 odst. 6 zákona o drahách, výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách, ta nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. S ohledem na shora uvedené, zjištěné a prokázané skutečnosti soud uvádí, že žalobkyně prokázala tvrzení obsažená v žalobě, a proto bylo rozhodnuto tak, jak se podává ve výroku I. tohoto rozsudku. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s placením peněžitého dluhu (§ 1968 o. z.), vzniklo žalobkyni podle ust. § 1970 o. z., též právo na úrok z prodlení, jehož výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proto soud žalobě i v této části vyhověl, neboť žalovaná nereagovala na výzvy k zaplacení a do jednání soudu ničeho z žalované částky nezaplatila. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 043 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21%. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.