13 C 23/2022-25 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 1 475 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva [číslo] ze dne 24. 9. 2019, o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Pojistná smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Žalovaná se zavázala platit pojistné čtvrtletně ve výši 1 053 Kč. Žalovaná pojistné řádně neplatila, a z toho důvodu pojištění zaniklo dne 13. 7. 2020. Za období od 24. 3. 2020 do 13. 7. 2020 dluží žalovaná na pojistném 1 475 Kč. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Ve věci byl soudem vydán elektronický platební rozkaz, který však byl pro nemožnost doručit jej žalovanému zrušen. Následně účastníci k výzvě soudu projevili vůli, aby soud o věci rozhodnul bez nařízení jednání. Soud proto ve věci rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně má vůči žalované právo na zaplacení částky 1 475 Kč s přísl., neboť žalovaná nezaplatila pojistné za období od 24. 3. 2020 do 13. 7. 2020 podle pojistné smlouvy [číslo] ze dne 24. 9. 2019, o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Mezi účastníky byla ve smyslu ust. § 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů, a podle ust. § 2758 o. z. uzavřena pojistná smlouva, podle níž se žalobkyně zavázala v případě škody způsobené provozem vozidla žalované [značka automobilu], [registrační značka], nahradit tuto škodu ve sjednaném rozsahu poškozenému. Žalovaná se zavázala platit dohodnuté pojistné. Svému závazku žalovaná nedostála, když pojistné nezaplatila, čímž porušila jak smluvní, tak zákonnou povinnost platit pojistné (§ 2782 o. z.). Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s placením peněžitého dluhu (§ 1968 o. z.), vzniklo žalobkyni podle ust. § 1970 o. z. též právo na úrok z prodlení, jehož výše je určena nař. vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, postupoval soud podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. a v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 475 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.