15 C 60/2022-19 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 16. 2. 2022 po žalované domáhala uhrazení částky 63 971 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 63 971 Kč od 28. 7. 2021 do zaplacení, která představuje náhradu škody vzniklou v důsledku dopravní nehody, kterou způsobila žalovaná, aniž by vlastnila řidičské oprávnění a následně se odmítla na výzvu podrobit lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu. Jelikož žalovaná dne [datum] řídila vozidlo [anonymizována dvě slova], [registrační značka], po ulici Šluknovská ve směru do centra města Rumburk, přičemž na mokré vozovce nedodržela bezpečnou vzdálenost od před ní jedoucího vozidla a nestačila tak včas zabrzdit, narazila přední částí vozidla do zadní části vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka], které řídil řidič [jméno] [příjmení]. V důsledku dopravní nehody vznikla škoda na vozidle [anonymizováno] a dále na zámkové dlažbě u vjezdu k budově [adresa] na ulici Šluknovská. Žalobkyně vyplatila z titulu pojištění odpovědnosti škodícího vozidla celkem 63 971 Kč, sestávající se z částky 21 971 Kč jako náhradu poškozenému [jméno] [příjmení] za poškození zámkové dlažby, 42 000 Kč jako náhradu poškozenému [jméno] [příjmení] za totální škodu na vozidle [anonymizováno]. Žalobkyně má dle § 10 odst. 1 písm. f) a písm. g) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla právo na náhradu toho co plnila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu ze dne 16. 12. 2021, č.j. EPR 222103/2021-11 souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 5. Žalovaná, aniž by vlastnila řidičské oprávnění, jela dne 19. 6. 2020 vozidlem [anonymizována dvě slova], [registrační značka], přičemž nedodržela bezpečnou vzdálenost za před ní jedoucím vozidlem, čímž způsobila dopravní nehodu a škodu na vozidle [anonymizována dvě slova], [registrační značka]. Následně žalovaná podstoupila test na zjištění přítomnosti omamných či psychotropních látek s pozitivním výsledkem na amphetamin/methamphetamin, přičemž přiznala požití dávky pervitinu dne [datum]. Následně byla žalovaná vyzvána k podrobení se lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu, které odmítla. Žalobkyně vyplatila z titulu pojištění odpovědnosti škodícího vozidla celkem 63 971 Kč, sestávající se z částky 21 971 Kč jako náhradu poškozenému [jméno] [příjmení] za poškození zámkové dlažby, 42 000 Kč jako náhradu poškozenému [jméno] [příjmení] za totální škodu na vozidle [anonymizováno]. 6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 7. Podle ust. § 2820 odst. 1 o.z. platí, že vzniklo-li v souvislosti s hrozící nebo nastalou pojistnou událostí osobě, která má právo na pojistné plnění, pojištěnému nebo osobě, která vynaložila zachraňovací náklady, proti jinému právo na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, přechází tato pohledávka včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s ní spojených okamžikem výplaty plnění z pojištění na pojistitele, a to až do výše plnění, které pojistitel oprávněné osobě vyplatil. To neplatí, vzniklo-li této osobě takové právo vůči tomu, kdo s ní žije ve společné domácnosti nebo je na ni odkázán výživou, ledaže způsobil pojistnou událost úmyslně. 8. Podle ust. § 2910 o. z. platí, že škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 9. Podle ust. § 10 odst. 1 písm. f) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla, účinného ke dni podání žaloby platí, že pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu jako řidič vozidla odmítl podrobit se na výzvu příslušníka Policie České republiky zkoušce na přítomnost alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo. 10. Podle ust. § 10 odst. 1 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla, účinného ke dni podání žaloby platí, že pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný řídil vozidlo a nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění, s výjimkou řízení vozidla osobou, která se učí vozidlo řídit nebo skládá zkoušku z řízení vozidla, a to vždy pouze pod dohledem oprávněného učitele nebo řidiče cvičitele individuálního výcviku. 11. Žalobkyni jako pojistiteli vzniká regresní nárok proti pojištěnému vždy, pokud pojištěný řídil vozidlo a nebyl držitelem řidičského oprávnění. Dále také v případě, kdy se pojištěný bez zřetele hodného důvodu odmítne na výzvu příslušníka Policie České republiky podrobit vyšetření na přítomnost alkoholu, omamné nebo psychotropní látky. V daném případě žalovaná dne [datum] prokazatelně řídila motorové vozidlo, aniž by vlastnila řidičské oprávnění a způsobila dopravní nehodu, po které se na výzvu příslušníka PČR odmítla podrobit lékařskému vyšetření na zjištění přítomnosti omamných a psychotropních látek, kdy před tím přiznala užití pervitinu. Je tedy zřejmé, že žalobkyně má vůči žalované nárok na zaplacení toho, co plnila v rámci reparace škody na poškozeném vozidle a zámkové dlažbě, jež žalovaná jí provozovaným vozidlem způsobila. Proto soud zavázal žalovaného k zaplacení žalované peněžní částky a to včetně jejího příslušenství. V prodlení je podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu § 1970 občanského zákoníku zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Tímto nařízením je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požaduje po žalovaném zákonný úrok z prodlení od 28. 7. 2021, tedy ode dne, kdy uplynula žalovanému 7 denní lhůta k zaplacení předmětného dluhu na základě řádně zaslané předžalobní výzvy. 12. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 934,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 560 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 63 971 Kč sestávající z částky 3 660 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 880 Kč ve výši 2 494,80 Kč.