19 C 248/2022-41 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 9.5.2022 domáhala na žalované zaplacení částky 9 913,10 Kč s příslušenstvím, když v žalobě uvedla, že žalovaná dne [datum] prostřednictvím [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova] [číslo] požádala původního věřitele ([právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] (dále jen,,banka“), podnikající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO]), o poskytnutí úvěru. Žádosti žalovaného bylo vyhověno a její akceptací došlo mezi původním věřitelem a žalovanou k uzavření Smlouvy na základě, které se věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr [číslo] ve výši 13 389,00 Kč a žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 21,38 % p.a. v pravidelných 29.měsíčních splátkách ve výši 608 Kč. Původní věřitel svoji povinnost splnil a úvěr žalované poskytl. Žalovaná však úvěr nesplácela dle smluvních podmínek a splátky nezasílala řádně a včas. Vzhledem k porušení smluvních podmínek ze strany žalované přistoupil věřitel dne [datum] k zesplatnění úvěru. Dlužná částka ve výši 9 913,10 Kč sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 8 760,87 Kč, poplatků ve výši 800 Kč, pokut ve výši 184,23 Kč a pojistného ve výši 168 Kč. Pohledávky byly na žalobkyni postoupeny z původního věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Stanovisko žalované se soudu nepodařilo získat. K výzvě soudu projevili účastníci vůli, aby bylo o věci soudem rozhodnuto bez jednání. Soud proto ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) ve věci rozhodnul na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. 3. Na základě listinných důkazů (žádost/smlouva o klasický úvěr ze dne [datum], schválení úvěru, všeobecné a produktové podmínky, sazebník, výpisy z úvěrového účtu klienta, odstoupení od úvěrové smlouvy) dospěl soud k závěru, že skutková tvrzení žalobkyně v žalobě mají v těchto listinách oporu. V situaci, kdy žalovaná neprokázala, že by uhradila žalobkyni více, než plyne z jejích žalobních tvrzení a předložených důkazů, soud posoudil nárok žalobkyně jako zcela oprávněný a uložil žalované k úhradě nároky ve výši dle výroku I. rozsudku, neboť žalobkyně prokázala, že na ni nároky původního věřitele byly postoupeny. 4. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení o smlouvě o úvěru (srov. § 2395 a násl. občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů), zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. a dle obsahu úvěrové smlouvy. 5. Dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výše úroku z prodlení je pak v žalobě požadována v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (tj. ve výši 11,75 % ročně). 6. Žalobkyně měla v řízení v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. plný procesní úspěch, proto jí soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení, která je tvořena soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále náklady zastoupení účastníka advokátem, které soud stanovil podle vyhl.č. 177/1996 Sb., kdy náklady sestávají z odměny dle § 14b vyhlášky ve výši 600 Kč (za 3 úkony právní služby po 200 Kč - převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby), z náhrady hotových výdajů dle § 14b vyhlášky ve výši 300 Kč za shora uvedené 3 úkony právní služby po 100 Kč; to vše včetně DPH v sazbě 21 % z odměny a náhrad. Celkem tak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. 7. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř..