19 C 7/2022-39 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 29.6.2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 4 500 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení z titulu nároku na zaplacení závazků, které vznikly žalovanému na základě smlouvy o úvěru, kterou dne 2.9.2017 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], [IČO] a na základě níž poskytnul věřitel žalovanému úvěr ve výši 4 500 Kč, který se žalovaný zavázal splatit vrátit věřiteli do 2.10.2017. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím webové stránky [webová adresa]. Pohledávka byla na žalobkyni z původního věřitele postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.1.2021. K jednání soudu dne 21.2.2022 se žádný z účastníků nedostavil, když pouze žalobkyně svou neúčast předem omluvila. Soud proto dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) jednal v nepřítomnosti účastníků. Na základě provedeného dokazování pak dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům. Žalobkyni se předloženými listinnými důkazy (žalovaným nepodepsaná smlouva o podnikatelském úvěru, všeobecné obchodní podmínky) nepodařilo prokázat, že by mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, když žádná z listin předložených soudu neobsahuje projev vůle žalovaného umožňující učinit závěr, že žalovaný projevil svůj souhlas s uzavřením smlouvy a souhlas s konkrétními podmínkami smlouvy o úvěru. Žalobkyně tedy v řízení pouze prokázala, že právní předchůdce žalobkyně na účet č. [bankovní účet] zaslal dne 2.9.2017 částku 4 500 Kč, která z účtu vrácena nebyla, čímž na straně majitele účtu v situaci, kdy nebyl prokázán právní důvod platby uvedený v žalobě, došlo k bezdůvodnému obohacení podle ust. § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Žalobkyně navrhovala, aby soud právě pro případ, že by soud došel k takovému právnímu posouzení, učinil dotaz u [právnická osoba], zda je žalovaný majitelem zmíněného účtu. Soud tak učinil a má ze zprávy [právnická osoba] za zjištěné, že majitelem tohoto účtu není žalovaný, ale [celé jméno žalovaného], [datum narození]. Z výpisu z předmětného účtu pak plyne, že dne 2.9.2017 na účet této osoby skutečně částka 4 500 Kč od společnosti [právnická osoba] byla poukázána. Pokud však žalobkyně v řízení netvrdila a ani neprokazovala, že by mezi osobou žalovaného a shora uvedeným majitelem účtu byla dohoda o předání takto obdržených peněz do dispozice žalovaného, nelze dospět k závěru, že platbou částky 4 500 Kč se bezdůvodně obohatil žalovaný. Žalobkyně se pak neúčastí na jednání zbavila možnosti obdržet od soudu výzvu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř., aby k takto zjištěným skutečnostem uvedla nová tvrzení a označila důkazy, to vše za skutkového a právního stavu popsaného shora, z něhož oprávněnost nároku žalobkyně vůči žalovanému neplyne, a to ani v situaci, kdy žalobkyně prokázala, že na ni byl nárok původního věřitele postoupen. Proto soud dospěl k závěru, že žalobkyně oprávněnost nároku na zaplacení částky 4 500 Kč vůči žalovanému neprokázala. Ve shodě s tím proto soud žalobu v celém rozsahu zamítnul. Procesní úspěch ve věci měl žalovaný, kterému však za řízení žádné náklady nevznikly. Proto soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. rozhodnul tak., že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, postupoval soud podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. a v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení.