26 C 30/2022-35 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 14. 10. 2021 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 41 588 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovanému dodávala elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], číslo [anonymizováno] [číslo], avšak žalovaný jí nezaplatil cenu elektřiny dodaného mu v období od 7. 4. 2020 do 22. 6. 2020 ve výši 41 088 Kč, kterou mu žalobkyně vyúčtovala fakturou [číslo] se splatností dne 12. 7. 2020. Zákonný úrok z prodlení žalobkyně uplatnila z celkové dlužné částky od 13. 7. 2020 do zaplacení. Dále žalobkyně požadovala zaplacení sjednaného poplatku ve výši 100 Kč za každou z pěti upomínek, které žalovanému odeslala (dne 26. 9., 26. 11. a 30. 12. 2019, 27. 1. a 26. 2. 2020), tj. celkem částku 500 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv jej k tomu soud vyzval. 3. Soud věc projednal při jednání dne 30. 9. 2022. Žalovaný se k jednání ve věci bez omluvy nedostavil, ač k němu byl předvolán na adresu pro doručování dle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tj. na adresu místa trvalého pobytu vedenou dle zvláštního právního předpisu. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Při jednání soud provedl listinné důkazy označené a předložené žalobkyní, z nichž zjistil následující skutečnosti: 5. Dne 19. 6. 2019 uzavřeli žalobkyně, jež je obchodníkem s plynem a elektřinou, a žalovaný (zákazník) písemnou smlouvu – označenou jako„ Smlouva o poskytování služeb elektřina“ – na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], číslo [anonymizováno] [číslo], a žalovaný se zavázal platit žalobkyni za sdružené služby dodávky elektřiny sjednanou úplatu (cenu). Fakturou (mimořádným vyúčtováním) ze dne 28. 6. 2020 s variabilním symbolem [číslo], vyúčtovala žalobkyně žalovanému cenu elektřiny (včetně souvisejících služeb v elektroenergetice), dodaného mu do předmětného odběrného místa v období od 7. 4. 2020 do 22. 6. 2020, ve výši 41 088 Kč (se zohledněním zaplacených záloh), se splatností určenou na den 12. 7. 2020; součástí faktury byl rozpis množství odběru elektřiny a výpočtu účtované částky. Tyto skutečnosti soud zjistil z uvedené smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny a z předmětné faktury (a její přílohy). Skutečnost, že žalobkyně je obchodníkem s plynem a elektřinou, je zřejmá z výpisu z obchodního rejstříku, kterým soud také provedl důkaz. Jelikož žalovaný ve stanovené lhůtě splatnosti vyúčtovanou částku za sdružené služby dodávky elektřiny nezaplatil, vyzvala jej žalobkyně, prostřednictvím svého zástupce, dopisem ze dne 21. 9. 2020 k jejímu uhrazení, a to nejpozději do 1. 10. 2020, s tím, že jinak přistoupí k soudnímu uplatnění pohledávky; dopis byl předán k poštovní přepravě dne 21. 9. 2020 Tyto skutečnosti vyplynuly jednak z uvedeného dopisu, jednak z potvrzení o podání zásilky. Soud provedl důkaz i pěti upomínkami k zaplacení předepsaných zálohových plateb (ze dne 26. 9., 26. 11. a 30. 12. 2019, 27. 1. a 26. 2. 2020) a dále pěti fakturami, kterými žalobkyně žalovanému za tyto upomínky vyúčtovala vždy částku 100 Kč jako poplatek za upomínku (faktury rovněž ze dne 26. 9., 26. 11. a 30. 12. 2019, 27. 1. a 26. 2. 2020). Z všeobecných podmínek poskytování služeb soud zjistil, že poplatek za jednotlivou písemnou upomínku k zaplacení je stanoven ve výši 100 Kč. 6. Po právní stránce soud poměr mezi účastníky posoudil jako právní vztah založený smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny podle § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, v tehdy účinném znění (dále jen„ energetický zákon“), a § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), z níž vznikla žalovanému povinnost platit žalobkyni (kupní) cenu za odebranou energii (elektřinu). Tyto své povinnosti však žalovaný porušil, přestože mu žalobkyně ceny sdružených služeb dodávky elektřiny řádně vyúčtovala. Žalobkyní uplatněný úrok z prodlení (z dlužné jistiny) je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení žalovaného s placením dluhu. Žalovaný se dostal do prodlení v den následující po splatnosti předmětného vyúčtování - faktury (srov. § 1958 OZ) a od tohoto dne vůči němu byla žalobkyně oprávněna požadovat též zaplacení úroku z prodlení. 7. Z vyložených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 41 088 Kč a zákonný úrok z prodlení (tj. v sazbě 8,25 % ročně) z této částky za dobu od 13. 7. 2020 do zaplacení. 8. Oproti tomu soud žalobu zamítl co do částky 500 Kč, kterou žalobkyně uplatnila z titulu dlužných poplatků za upomínky k zaplacení dluhu (předepsaných záloh). Žalobkyně totiž neprokázala, že tyto upomínky žalovanému skutečně odeslala. Jelikož se žalobkyně k jednání před soudem nedostavila, byť svou neúčast řádně omluvila, nemohl ji soud při tomto jednání vyzvat k označení případných důkazů k prokázání odeslání upomínek žalovanému a zároveň ji poučit o následcích nesplnění této výzvy (srov. § 118a odst. 3 o. s. ř.). 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř. Žalobkyně nebyla ve věci úspěšná jen v poměrně nepatrné části předmětu řízení (500 Kč), proto jí soud přiznal vůči žalovanému právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši. Jelikož ke dni 7. 5. 2013 – nálezem Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 – byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb., soud výši náhrady odměny advokáta určil dle příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, neboť v současné době neexistuje jiný právní předpis, dle něhož by výše odměny mohla být určena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010). Celkem tudíž soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 3 116 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 664 Kč, odměny advokáta ve výši 1 000 Kč, a to celkem za dva úkony právní služby (tj. 1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 500 Kč za jeden úkon právní služby podle ustanovení § 14b odst. 1 bodu 3. advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále – jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 252 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu 1 200 Kč 10. Odměnu advokáta soud určil podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti – se jedná o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč. Přitom soud zohlednil i typovou jednoduchost uplatněného nároku. 11. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů spojených se sepisem tzv. předžalobní výzvy (tj. výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř.) advokátem, neboť tento její náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně je podnikatelkou (obchodníkem s plynem a elektřinou) a nepochybně je (nebo alespoň má být) personálně i technicky vybavena k tomu, aby sama, bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku ustanovení § 142a o. s. ř., tj. aby dlužníka – předtím, než věc předá advokátovi k zahájení soudního řízení – sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní v soudním řízení (a přitom bude zastoupena advokátem, což výrazně zvýší náklady spojené s vymáháním práva). Ostatně z provedeného dokazování vyplynulo, že sama žalobkyně zpracovala několik upomínek o zaplacení dluhu. 12. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 13. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.