26 C 36/2022-26 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 25. 1. 2022 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 1 861 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že jí žalovaný tuto částku dluží na základě pojistné smlouvy [číslo] ze dne 22. 3. 2021 o odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla [příjmení], [registrační značka]. Žalovaný však žalobkyni nezaplatil pojistné ve výši 1 561 Kč za dobu od 22. 6. do 1. 11. 2021, kdy pojištění zaniklo. Součástí uplatněné částky jsou paušalizované náklady na upomínání a vymáhání dlužného pojistného ve výši 300 Kč - za odeslanou zákonnou upomínku na dlužné pojistné s upozorněním na možnost zániku pojištění. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud účastníky vyzval k vyjádření, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila, žalovaný se nevyjádřil, proto soud předpokládal, že i on s tímto postupem souhlasí /srov. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) /. 4. Podle § 115a o. s. ř. tedy soud k projednání věci samé nenařídil jednání. 5. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud - po skutkové stránce – k závěru, že dne 22. 3. 2021 žalobkyně (pojišťovna) a žalovaný (pojistník) uzavřeli pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti žalovaného za škodu (újmu) způsobenou provozem motorového vozidla (automobilu) tovární značky [příjmení], [registrační značka], avšak žalovaný žalobkyni dosud neuhradil sjednané pojistné za dobu od 22. 6. 2021 do 1. 11. 2021 v celkové výši 1 561 Kč, jehož splatnost nastala dne 22. 6. 2021. Po právní stránce soud smlouvu posoudil jako pojistnou smlouvu dle § 2758 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), a zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů. Uplatněný nárok je co do částky 1 561 Kč nárokem na zaplacení pojistného dle § 2782 OZ a uplatněný úrok z prodlení z této částky odpovídá § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení žalovaného se zaplacením dluhu. 6. Soud tedy žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 561 Kč (dlužné pojistné) a zákonný úrok z prodlení (v sazbě 8,25 % ročně) z částky 1 561 za dobu od 23. 6. 2021 do zaplacení. 7. Oproti tomu soud žalobu neshledal důvodnou (a tudíž ji zamítl) co do poplatku za odeslání upomínky ve výši 300 Kč. Z žalobkyní předložených listinných důkazů jednak vyplynulo, že se účastníci na takovém paušálním poplatku přímo nedohodli, jednak lze podotknout, že paušální náhrada za jednu upomínku ve výši 300 Kč ve své podstatě má sankční povahu a je na ni třeba nahlížet obdobně jako na sjednanou smluvní pokutu. Takové ujednání by tudíž soud shledal nepoctivým (bylo-li by prokázáno), při respektování závěrů formulovaných v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, jehož nosnými důvody jsou obecné soudy při svém rozhodování v obdobných případech vázány (srov. kupř. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 2013, sp.zn. IV. ÚS 3465/12). Ústavní soud deklaroval, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (tj. listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis), s tím, že výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob). 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 84 % předmětu řízení a žalovaný měl úspěch ve zbylé části, tj. v rozsahu 16 % předmětu řízení; žalobkyně tudíž má proti žalovanému právo na náhradu poměrné části nákladů řízení (tj. 68 %). Pokud by měla žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení, přiznal by jí tuto náhradu soud v částce 1 126 Kč, jež sestává ze soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 400 Kč /za dva úkony právní služby (tj. 1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 200 Kč za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále - jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň v sazbě 21 %, tj. částky 126 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu 600 Kč Soud tedy žalobkyni přiznal poměrnou náhradu nákladů řízení ve výši 766 Kč (tj. 68 % z částky 1 126 Kč). 9. Odměnu advokáta soud určil podle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti - jde o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč. V daných souvislostech soud zohlednil i typovou jednoduchost vymáhání uplatněného nároku. 10. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů spojených se sepisem tzv. předžalobní výzvy (tj. výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř.) advokátem, neboť tento její náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně je podnikatelkou (pojišťovnou) a nepochybně je personálně i technicky vybavena k tomu, aby sama, bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku § 142a o. s. ř. a dlužníka předtím, než věc předá advokátovi k zahájení soudního řízení, sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní soudně a přitom bude zastoupena advokátem, což se odrazí i na výši nákladů spojených s vymáháním práva. 11. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 12. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.