32 C 133/2022-19 — Okresní soud v Děčíně

Předmětem řízení je částka částku 4 169 Kč z titulu nároku na úhradu jízdného a přirážky k jízdnému za cestu dne 4. 4. 2019, 28. 8. 2017, 29. 6. 2018, 21. 3. 2019 veřejným dopravním prostředkem právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], kdy se neprokázal platným jízdním dokladem. Soud rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř., když účastníci s tímto postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili. Soud má prokázáno, že žalovaný dne 4. 4. 2019, 28. 8. 2017, 29. 6. 2018, 21. 3. 2019 cestoval vlakem právní předchůdkyně žalobkyně [příjmení] [anonymizována tři slova] , a to postupně na linkách č. 1173, R685, 672 a 1170 bez platného jízdního dokladu. Přirážka k jízdnému za cestování bez platného jízdního dokladu v době události činila za uvedené čtyři cesty v souhrnu 4 000 Kč, jízdné činilo v souhrnu částku 169 Kč. Žalobkyně a společnost [právnická osoba] se následně dohodly na převodu uvedené pohledávky. Žalobkyně má vůči žalovanému právo na zaplacení částek 4 000 Kč a 169 Kč, neboť žalovaný dne 4. 4. 2019, 28. 8. 2017, 29. 6. 2018, 21. 3. 2019 nastoupením do vlaku uzavřel konkludentním způsobem smlouvu o přepravě podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”) a byl povinen zaplatit jízdné a zaplacení jízdného prokázat platným jízdním dokladem. Tato povinnost žalovaného vyplývá z ust. § 37 odst. 5, 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů (shodně upraveno v § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě ve znění pozdějších předpisů) a z ust. § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu a dále ze smluvních přepravních podmínek žalobkyně. Právo následně přešlo na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky dle § 1879 o.z. Protože žalovaný dluh nezaplatil, dostal se do prodlení se splněním peněžitého závazku (§ 1968 o. z.) a vedle práva na zaplacení dlužné částky vzniklo žalobkyni též právo požadovat úrok z prodlení podle ust. § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, postupoval soud podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. a v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 169 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.