32 C 142/2022-19 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Uvedla, že žalovaná uzavřela s [právnická osoba] smlouvu o úvěru č. 6528521813, kdy se [ulice] [anonymizováno] zavázala žalovanému na základě jeho příkazů poskytnout peněžní prostředky až do limitu 29 000 Kč, které byl žalovaný oprávněn čerpat po celou dobu trvání smlouvy. Žalovaný se úvěr zavázal splácet s úrokem ve výši 16,9 % ve výši 1 450 Kč. Pohledávka z úvěru pak byla postoupena na žalobkyni, přičemž žalovaný vyčerpaný úvěr co do částky 29 000 Kč nevrátil, a to ani sjednané poplatky a příslušenství. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru soud zjistil, že v závěru v podpisové části smlouvy je strojově vysázeno jméno a příjmení žalovaného, [celé jméno žalovaného], s uvedením„ podepsáno elektronickým podpisem“. Soud dále zjistil, že elektronický dokument byl podepsán elektronickou značkou [obec] [anonymizováno] a dále uznávaným elektronickým podpisem [obec] [anonymizováno]. 4. Z výpisu z úvěrového účtu nazvaného jako„ podklady pre súdne konanie“ soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] vyplatila žalovanému celkem částku ve výši 90 883,70 Kč (suma položek čerpání úvěru) a splatil celkem částku 77 485,59 Kč (suma položek mimořádná splátka jistiny, splátka jistiny, splátka jistiny po splatnosti, splátka poplatku, splátka řádného úroku, splátka úroku po splatnosti splátka úroku z prodlení, vyrovnání čerpání z přeplatku, založení úvěru). 5. Z výzvy k plnění ze dne 21. 1. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky pod pohrůžkou podání žaloby, přičemž téhož dne byla výzva zaslána, jak soud zjistil z podacího lístku. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že žalobkyně se dohodla s [právnická osoba] na postoupení žalobou uplatněnou pohledávku. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 9. 2021 soud zjistil, že [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni a současně jí vyzvala k úhradě, jak soud zjistil z podacího lístku. 8. Žalobkyni se nepodařilo prokázat, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Smlouva, kterou žalobkyně předložila, není vlastnoručně podepsána žalovaným a ani není opatřena jeho uznávaným elektronickým podpisem. V závěru smlouvy je sice strojově uvedeno jméno žalovaného, kdy tento text lze považovat za prostý elektronický podpis, prostý elektronický podpis ale nesplňuje autentizační funkci podpisu, neboť z něj nelze bez důvodných pochybností dovodit identitu jednající osoby. Neuplatní se tedy domněnka pravosti a správnosti podepsané listiny dle § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“) a je tedy na žalobkyni, aby pravost a správnost této listiny prokázala, tedy aby prokázala, že smlouva byla skutečně žalovaným odsouhlasena. Žalobkyně ale žádné důkazy v tomto směru neoznačila. 9. Na základě provedeného dokazování má tedy soud za prokázané, že [právnická osoba] vyplatila žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 90 883,70 Kč a žalovaný vrátil peněžní prostředky ve výši 77 485,59 Kč [právnická osoba] se následně dohodla se žalobkyní na postoupení pohledávky, což oznámila žalovanému dopisem odeslaným dne 17. 9. 2021, následně žalobkyně vyzvala přípisem odeslaným dne 21. 1. 2022. 10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“), jako bezdůvodné obohacení, když v řízení nebyl prokázán žádný právní důvod předání částky 90 883,70 Kč žalovanému. Žalovaný se tedy na úkor společnosti [právnická osoba] bezdůvodně obohatil, když uvedenou částku vrátil pouze v rozsahu 77 485,59 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky uzavřené dle § 1879 o. z. pak byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Z tohoto důvodu soud přiznal žalobkyni pouze částku 13 398,11 Kč a zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od třetího dne následujícího po dni, kdy žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění (§ 573 o.z.), neboť od tohoto dne je žalovaný v prodlení, přičemž ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 11. Žalobkyně nemohla být poučena podle § 118b odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“), neboť uvedené poučení soud sděluje účastníkům zásadně ústně při jednání. Jelikož se žalobkyně jednání nezúčastnila, připravila se o možnost být poučena o nutnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení. Soud se rovněž zabýval tím, zda částečné zamítnutí žaloby nebude pro žalobkyni překvapivé, když byl dříve ve věci vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen pro nemožnost jej doručit žalovanému, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Platební rozkaz byl totiž vydán jen na základě tvrzení žalobkyně (§ 172 odst. 1 o.s.ř.), proto po jeho vydání mohla mít žalobkyně legitimní očekávání, že unáší břemeno tvrzení, vydání platebního rozkazu ale z podstaty věci nemohlo v žalobkyni vzbudit očekávání, že unáší i důkazní břemeno. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, když převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.