32 C 154/2022-24 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 21 150 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] [IČO] smlouvu o úvěru, na základě které žalovaná obdržela v hotovosti částku 15 000 Kč, kterou se zavázala se sjednaným příslušenstvím vrátit ve sjednaných pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 950 Kč. Úvěr byl poskytnut na základě vyplněné žádosti o poskytnutí úvěru, kde žalovaná uvedla podrobnosti o své osobě a finančních poměrech, tedy údaje o zaměstnání, finančních závazků, výše příjmů, výdajů. S ohledem na výši příjmů pak úvěrující vyhodnotil žalovanou jako způsobilou k poskytnutí úvěru. Žalovaná však uhradila pouze částku 11 550 Kč, zbylou část žalovaná nezaplatila, čímž nastoupila povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky. Pohledávka nejprve přešla na společnost [právnická osoba], [IČO], následně byla převedena na žalobkyni v důsledku smlouvy o postoupení pohledávky. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že společnost [právnická osoba] [IČO] se dohodla se žalovanou, že jí poskytne částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala uvedenou částku spolu s příslušenstvím v celkové výši 25 350 Kč vrátit v 13 měsíčních splátkách ve výši 1 950 Kč. Pro případ prodlení se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky. Současně soud zjistil, že žalované byla předána částka 15 000 Kč při podpisu smlouvy. 4. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že před poskytnutím úvěru žalovaná uvedla, že pobírá mzdu ve výši 10 273 Kč, rodičovský příspěvek či mateřskou ve výši 1 720 Kč, příjmy z bydlení a alimentů ve výši 8 453 Kč, přičemž průměrné příjmy žalované činí 20 446 Kč, celkové příjmy domácnosti pak 30 446 Kč Tyto údaje poskytovatel úvěru ověřil z pracovní smlouvy a faktur. Měsíční výdaje pak žalovaná uvedla 10 000 Kč na bydlení, 1 000 Kč na energie, ostatní výdaje ve výši 18 000 Kč, průměrné měsíční výdaje žalované celkem 14 500 Kč a domácnosti ve výši 29 000 Kč. Tvrzení o výdajích úvěrující ověřil z výpisu z účtu a z pokladních dokladů. 5. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba], [IČO] a notářského zápisu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] č. [anonymizováno] [číslo], [spisová značka] soud zjistil, že tato společnost nabyla část závodu společnosti [právnická osoba] [IČO], který je tvořen divizí spotřebitelských úvěrů. 6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2022 soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO] oznámila žalované postoupení shora uvedené pohledávky žalobkyni a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Z podacího archu vyplývá, že toto oznámení bylo zasláno žalované dne 12. 1. 2022. 7. Žalobkyně vyzvala žalovanou výzvou ze dne 2. 5. 2022 k úhradě dlužné částky pod pohrůžkou podání žaloby, výzva byla odeslána dne 4. 5. 2022, jak vyplývá z podacího archu. 8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: [právnická osoba] [IČO] se dohodla se žalovanou, že jí poskytne částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala uvedenou částku spolu s příslušenstvím v celkové výši 25 350 Kč vrátit v 13 měsíčních splátkách ve výši 1 950 Kč. Pro případ prodlení se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky. Žalované byla předána částka 15 000 Kč při podpisu smlouvy. Před poskytnutím úvěru žalovaná uvedla, že pobírá mzdu ve výši 10 273, rodičovský příspěvek či mateřskou ve výši 1 720 Kč, příjmy z bydlení a alimentů ve výši 8 453 Kč, přičemž průměrné příjmy žalované činí 20 446 Kč, celkové příjmy domácnosti pak 30 446 Kč Tyto údaje poskytovatel úvěru ověřil z pracovní smlouvy a faktur. Měsíční výdaje pak žalovaná uvedla 10 000 Kč na bydlení, 1 000 Kč na energie, ostatní výdaje ve výši 18 000 Kč, průměrné měsíční výdaje žalované celkem 14 500 Kč a domácnosti ve výši 29 000 Kč [právnická osoba] [IČO] následně převedla část závodu tvořenou divizí spotřebitelských úvěrů na společnost [právnická osoba], [IČO], které následně notifikovala žalované postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalovaná vrátila pouze částku 11 550 Kč, zbylou část žalovaná ani přes předžalobní výzvu nevrátila. 9. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 10. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen o. z.), neboť se společnost [právnická osoba] [IČO] zavázala, že žalované jakožto úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Jelikož smlouvu žalovaná neuzavřela v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřela je jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú“). Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 11. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka. 12. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s ú., ale i dle § 580 odst. 1 o.z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. 13. V dané věci soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že si vyžádala od žalované tvrzení ohledně jejích příjmů a příjmů domácnosti a rovněž o jejích výdajích. Toto tvrzení ověřila z pracovní smlouvy a faktur, jakož i z výpisu z účtu a pokladních dokladů. Takto bylo zjištěno, že průměrné příjmy domácnosti činí 30 446 Kč, výdaje pak 29 000 Kč. Domácnosti žalované tedy měsíčně zbývá 1 446 Kč. Jelikož za této situace právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr s měsíčními splátkami 1 950 Kč, aniž by dále zkoumala, z jakých příjmů bude takovou splátku, na které jí nezbydou zbývat peněžní prostředky, případně jaký je charakter výdajů a které výdaje bude žalovaná moci omezit, aby jí zbyly peněžní prostředky na úhradu splátky, nedostatečně zhodnotila úvěruschopnost žalované. Takové zhodnocení dle tvrzení žalobkyně její právní předchůdkyně neučinila, ostatně takové zhodnocení žalobkyně ani neprokazuje. 14. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalované nedostatečným způsobem, čímž porušila § 86 z. s. ú., proto je shora uved