32 C 158/2021-33 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobou podanou dne 19. 2. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 35 630 Kč z příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že společnost [právnická osoba], [anonymizováno 8 slov] [číslo], [země] (dále jen„ banka“) se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru dne 6. 12. 2019, na základě které žalovaná čerpala úvěr ve výši 35 630,26 Kč Smlouva byla uzavřena elektronicky prostředky umožňujícími komunikaci na dálku na webových stránkách [webová adresa], kde se žalovaná nejprve zaregistrovala, byl mu založen uživatelský účet, prostřednictvím kterého žalovaná požádala banku o poskytnutí úvěru. Následně pak žalovaný čerpal úvěr ve výši 35 630,26 Kč se splatností dne 12. 10. 2020. Žalovaná však vyčerpané prostředky nevrátila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 20. 12. 2019 mezi bankou a žalobkyní byla předmětná pohledávka převedena na žalobkyni. 2. Žalovaná se věci nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 6. 12. 2019 soud zjistil, že tato není vlastnoručně podepsána žádným z účastníků smluvního vztahu. Smlouva není podepsána ani zaručeným elektronickým podpisem, v závěru smlouvy jsou pouze označeny názvy účastníků smlouvy a je zde vynechán prostor pro jejich podpis. Z potvrzení o provedené platbě [právnická osoba] s.r.o. ze dne 6. 12. 2019 vyplývá, že banka zaslala na účet žalované tohoto dne částku 20 000 Kč na účet č. [bankovní účet], z potvrzení ze dne 29. 5. 2020 vyplývá, že banka zaslala na tento účet tohoto dne částku 1 200 Kč a dle potvrzení ze dne 23.4. 2020 zaslala na tento účet tohoto dne částku 7 000 Kč. Ze sdělení banky [právnická osoba] ze dne 22. 12. 2021 vyplývá, že shora uvedený účet je účtem žalované. Ze smlouvy na opakované postoupení pohledávek soud zjistil, že se banka se žalobkyní dohodla na postoupení shora uvedené pohledávky. Z předžalobní výzvy a podacího lístku pak vyplývá, že před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, přičemž výzva byla zaslána dne 23. 11. 2020. 4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Banka zaslala žalované na jej účet částku v souhrnné výši 28 200 Kč, přičemž žalovaná dlužnou částku bance nevrátila ani přes předžalobní výzvu žalobkyně odeslanou dne 23. 11. 2020. Žalobkyně a banka se následně dohodly na postoupení předmětné pohledávky. 5. Žalobkyni se nepodařilo prokázat, že mezi bankou a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, neboť na žalobkyní předložené smlouvě absentuje vlastnoruční podpis žalované a žalobkyně neoznačila žádný důkaz, kterým by byl prokázán projev vůle žalovaného se žalobkyní tvrzenou smlouvu uzavřít. Skutečnost, že se žalovaný registroval na stránkách banky a přes tyto stránky uzavřel úvěrovou smlouvu, pak zůstalo jen v rovině tvrzení, žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno. Ani ze skutečnosti, že banka poskytla žalovanému prostředky dle úvěrové smlouvy, nelze dovozovat, že žalovaný projevil vůli být vázán konkrétní smlouvou s konkrétními smluvními ujednáními. 6. Žalobkyně nemohla být poučena podle § 118b odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“), neboť uvedené poučení soud sděluje účastníkům zásadně ústně při jednání. Jelikož se žalobkyně jednání nezúčastnila, připravila se o možnost být poučena o nutnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení. Soud se rovněž zabýval tím, zda částečné zamítnutí žaloby nebude pro žalobkyni překvapivé, když byl dříve ve věci vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen pro nemožnost jej doručit žalované, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Platební rozkaz byl totiž vydán jen na základě tvrzení žalobkyně (§ 172 odst. 1 o.s.ř.), proto po jeho vydání mohla mít žalobkyně legitimní očekávání, že unáší břemeno tvrzení, vydání platebního rozkazu ale z podstaty věci nemohlo v žalobkyni vzbudit očekávání, že unáší i důkazní břemeno. 7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, jako bezdůvodné obohacení, když v řízení nebyl prokázán žádný právní důvod předání částky 28 200 Kč bankou žalované. Žalovaná se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, když uvedenou částku nevrátila. Uvedená pohledávka pak byla převedena smlouvou o postoupení pohledávky dle § 1879 o. z. na žalobkyni. Z tohoto důvodu soud přiznal žalobkyni pouze částku 28 200 Kč a zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od třetího dne následujícího po dni, kdy žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění (§ 573 o.z.), neboť od tohoto dne je žalovaná v prodlení, přičemž ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 612 Kč, přičemž tato částka představuje 56 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 78 % a úspěchu žalované v rozsahu 22 %, přičemž do celkové částky byl započítán i úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 426 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 630 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.