32 C 162/2022-17 — Okresní soud v Děčíně

Předmětem řízení je částka částku 6 072 Kč s úrokem z prodlení z titulu nároku na úhradu jízdného a přirážky k jízdnému za cesty veřejnými dopravními prostředky žalobkyně, a to dne 11. 11. 2019 trolejbusem linky č. 100, dne 28. 11. 2019 autobusem linky č. 003, dne 28. 11. 2019 trolejbusem linky č. 100 a dne 10. 12. 2019 trolejbusem linky č. 057, kdy se neprokázala platným jízdním dokladem. Soud rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř., když účastníci s tímto postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili. Soud má prokázáno, že žalovaná cestovala dopravním prostředkem žalobkyně, a to dne 11. 11. 2019 trolejbusem linky č. 100, dne 28. 11. 2019 autobusem linky č. 003, dne 28. 11. 2019 trolejbusem linky č. 100 a dne 10. 12. 2019 trolejbusem linky č. 057 bez platného jízdního dokladu. Přirážka k jízdnému za cestování bez platného jízdního dokladu v době události činila 1 500 Kč, jízdné činilo částku 18 Kč. Žalobkyně má vůči žalovanému právo na zaplacení částek 1 500 Kč a 18 Kč za každou ze čtyř zmíněných cest, neboť žalovaná nastoupením do dopravního prostředku uzavřela konkludentním způsobem smlouvu o přepravě podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”) a byla povinna zaplatit jízdné a zaplacení jízdného prokázat platným jízdním dokladem. Tato povinnost žalované vyplývá z ust. § 37 odst. 5, 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů (shodně upraveno v § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě ve znění pozdějších předpisů) a z ust. § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu a dále ze smluvních přepravních podmínek žalobkyně. Protože žalovaná dluh nezaplatila, dostala se do prodlení se splněním peněžitého závazku (§ 1968 o. z.) a vedle práva na zaplacení dlužné částky vzniklo žalobkyni též právo požadovat úrok z prodlení podle ust. § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, postupoval soud podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. a v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.