32 C 177/2021-34 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částek 17 343,99 Kč s příslušenstvím, 20 927,97 Kč s příslušenstvím a 8 550,64 Kč s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnila tím, že na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 17. 6. 2018 půjčila právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) žalovanému částku 17 000 Kč, kterou se žalovaný spolu se sjednanými poplatky a příslušenstvím zavázal vrátit v 18 měsíčních splátkách do 17. 12. 2019. Žalovaný však nehradil řádně a včas a ke dni 17. 12. 2019 činila dlužná jistina částku 11 248,47 Kč a poplatek 11 200,60 Kč, po tomto dnu žalovaný uhradil ještě 1 381,01 Kč. Dále, na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 23. 3. 2018 půjčila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 18 000 Kč, kterou se žalovaný spolu se sjednanými poplatky a příslušenstvím zavázal vrátit v 24 měsíčních splátkách do 23. 3. 2020. Žalovaný však nesplácel řádně a včas, když ke dni 4. 3. 2020 činila dlužná jistina částku 12 829,13 Kč a dlužný poplatek 12 793,90 Kč. Poté žalovaný uhradil ještě částku ve výši 12 793,90 Kč. Dále, na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 17. 12. 2017 půjčila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný spolu se sjednanými poplatky a příslušenstvím zavázal vrátit v 18 měsíčních splátkách 17. 6. 2019. Žalovaný však nesplácel řádně a včas, když ke dni 17. 6. 2019 činila dlužná jistina částku 6 171,28 Kč a poplatek částku 6 278,64 Kč. Poté žalovaný uhradil ještě částku ve výši 999,36 Kč. Žalobkyně ke všem smlouvám o zápůjčce uvedla, že před poskytnutím zápůjčky zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když se žalovaného dotazovala na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a informace ověřila oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, a to zejména z pracovní smlouvy, výplatních pásek a nájemní smlouvy. Žalovaný pak souhlasil, že uvedl své veškeré údaje a že s je vědom rizik se zápůjčkou spojených. 2. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] soud zjistil, že při podpisu smlouvy dne 17. 12. 2017 právní předchůdkyně žalobkyně předala žalovanému částku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 27 320 Kč představující uvedenou částku, úrok a poplatky, přičemž se dohodli na úroku ve výši 29 % ročně z dlužné částky. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] soud zjistil, že při podpisu smlouvy dne 29. 3. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně předala žalovanému částku ve výši 18 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku vrátit spolu s úrokem a poplatky ve výši 17 596 Kč, přičemž se dohodli na úroku ve výši 29 % ročně z dlužné částky. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] soud zjistil, že při podpisu smlouvy dne 17. 6. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně předala žalovanému částku ve výši 17 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku vrátit spolu s úrokem a poplatky ve výši 13 895 Kč, přičemž se dohodli na úroku ve výši 29 % ročně z dlužné částky. Ze smluv nikterak nevyplývá, že by uvedené částky žalovaný převzal v rámci své podnikatelské činnosti. 3. Ze zákaznické karty- žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 17. 12. 2017 soud zjistil, že žalovaný sdělil právní předchůdkyni žalobkyně, že pracuje jako zedník, jeho čistý příjem činí 5 320 Kč, jeho ostatní příjmy činí 14 380 Kč a další příjmy domácnosti činí 11 000 Kč, přičemž nesplácí žádné závazky a jeho odhadované měsíční výdaje činí 5 000 Kč, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně uvedené informace ověřila z pracovní smlouvy a 3 výplatních pásek za měsíce září až listopad 2017. Ze zákaznické karty- žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 23. 3. 2018 soud zjistil, že žalovaný sdělil právní předchůdkyni žalobkyně, že pracuje jako zedník, jeho čistý příjem činí 4 850 Kč, jeho ostatní příjmy činí 15 000 Kč a další příjmy domácnosti činí 12 000 Kč, přičemž splácí pouze právní předchůdkyni žalobkyně dluh splátkami 1 518 Kč měsíčně a jeho odhadované měsíční výdaje činí 5 000 Kč, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně uvedené informace ověřila z pracovní smlouvy a 3 výplatních pásek za měsíce prosinec 2017 až únor 2018. Ze zákaznické karty- žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 17. 6. 2018 soud zjistil, že žalovaný sdělil právní předchůdkyni žalobkyně, že pracuje jako zedník, jeho čistý příjem činí 4 230 Kč, jeho ostatní příjmy činí 15 000 Kč a další příjmy domácnosti činí 14 200 Kč, přičemž splácí pouze právní předchůdkyni žalobkyně dluh splátkami 3 002 Kč měsíčně a jeho odhadované měsíční výdaje činí 5 000 Kč, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně uvedené informace ověřila z pracovní smlouvy a 3 výplatních pásek za měsíce duben a květen 2018. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a přílohy č. 1 vyplývá, že se právní předchůdkyně žalobkyně se žalobkyní dohodly na převodu pohledávek ze shora uvedených smluv za žalovaným. Výzvou ze dne 28. 6. 2021 pak žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění pod pohrůžkou soudního vymáhání dluhu, přičemž dle podacího lístku byla výzva ještě téhož dne odeslána žalovanému. 5. Z tabulky umoření ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaný na tuto smlouvu uhradil celkem částku 13 551,01 Kč. Z tabulky umoření ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaný na tuto smlouvu uhradil celkem částku 14 579,63 Kč. Z tabulky umoření ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaný na tuto smlouvu uhradil celkem částku 18 769,36 Kč. 6. Po provedeném dokazování má soud za zjištěný tento skutkový stav: 7. Právní předchůdkyně žalobkyně předala žalovanému celkem v souhrnu částku ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit spolu se sjednaným úrokem a poplatky, přičemž žalovaný nejednal jako podnikatel. Před tím právní zástupkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že vyšla z žalovaným sdělených údajů, které ověřila vždy pracovní smlouvou a výplatními páskami. Žalovaný vrátil v souhrnu částku ve výši 46 900 Kč. Žalobkyně se následně dohodla s právní nástupkyní žalobkyně na převodu pohledávky za žalovaným, který i přes výzvu žalobkyně zbylou část dluhu neuhradil. 8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 9. Uzavřené smlouvy jeví znaky smlouvy o zápůjčce dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), neboť právní předchůdkyně žalobkyně zapůjčila žalovanému peníze jakožto věci stejného druhu a žalovaný se zavázal zapůjčené peníze jakožto věci stejného druhu vrátit. Jelikož smlouvu žalovaný neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřel je jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú“). Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 10. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky