32 C 193/2021-20 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částek 21 196,10 Kč s příslušenstvím a 6 755,14 Kč s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnila tím, že na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 27. 6. 2018 půjčila právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) žalovanému částku 14 000 Kč, kterou se žalovaný spolu se sjednanými poplatky a příslušenstvím zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách. Žalovaný však nehradil řádně a včas a ke dni 31. 12. 2018 činila dlužná jistina částku 11 628,46 Kč a poplatek 9 567,64 Kč. Dále, na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 4. 4. 2018 půjčila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 7 000 Kč, kterou se žalovaný spolu se sjednanými poplatky a příslušenstvím zavázal vrátit ve 45 týdenních splátkách. Žalovaný však nesplácel řádně a včas, když ke dni 31. 12. 2018 činila dlužná jistina částku 3 927,78 Kč a dlužný poplatek 2 827,36 Kč. Žalobkyně ke všem smlouvám o zápůjčce uvedla, že před poskytnutím zápůjčky zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když se žalovaného dotazovala na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a informace ověřila oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, a to zejména z pracovní smlouvy, výplatních pásek a nájemní smlouvy. Žalovaný pak souhlasil, že uvedl své veškeré údaje a že s je vědom rizik se zápůjčkou spojených. 2. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] soud zjistil, že při podpisu smlouvy dne 27. 6. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně předala žalovanému částku ve výši 14000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku 14 000 Kč spolu s úrokem a poplatky ve výši 12 283 Kč, přičemž se dohodli na úroku ve výši 29 % ročně z dlužné částky. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] soud zjistil, že při podpisu smlouvy dne 4. 4. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně předala žalovanému částku ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku 7 000 Kč spolu s úrokem a poplatky ve výši 5 302 Kč, přičemž se dohodli na úroku ve výši 29 % ročně z dlužné částky. Ze smluv nikterak nevyplývá, že by uvedené částky žalovaný převzal v rámci své podnikatelské činnosti. 3. Ze zákaznické karty- žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 4. 4. 2018 soud zjistil, že žalovaný sdělil právní předchůdkyni žalobkyně, že pracuje jako svářeč, jeho čistý příjem činí 12 405 Kč a další příjmy domácnosti činí 10 000 Kč, přičemž splácí závazky ve výši 3 112 Kč měsíčně a jeho odhadované měsíční výdaje činí 12 000 Kč, přičemž z listiny nevyplývá, že by žalobkyně uvedené údaje jakkoli ověřila, není zaškrtnut ve formuláři jediný dokument. Ze zákaznické karty- žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 27. 6. 2018 soud zjistil, že žalovaný sdělil právní předchůdkyni žalobkyně, že pracuje jako svářeč, jeho čistý příjem činí 24 390 Kč a další příjmy domácnosti činí 8 000 Kč, přičemž splácí pouze právní předchůdkyni žalobkyně dluh splátkami 1 000 Kč měsíčně a jeho odhadované měsíční výdaje činí 8 000 Kč, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně uvedené informace ověřila ze 2 výplatních pásek. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a přílohy č. 1 vyplývá, že se právní předchůdkyně žalobkyně se žalobkyní dohodly na převodu pohledávek ze shora uvedených smluv za žalovaným. Výzvou ze dne 28. 6. 2021 pak žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění pod pohrůžkou soudního vymáhání dluhu, přičemž dle podacího lístku byla výzva ještě téhož dne odeslána žalovanému. 5. Z tabulky umoření ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaný na tuto smlouvu uhradil celkem částku 5 400 Kč. Z tabulky umoření ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaný na tuto smlouvu uhradil celkem částku 3 800 Kč. 6. Soudu je z vlastní činnosti známo, že proti žalovanému byly v době uzavírání smluv o zápůjčce vedeny přinejmenším tyto exekuce nařízené zdejším soudem: [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka] 7. Po provedeném dokazování má soud za zjištěný tento skutkový stav: 8. Právní předchůdkyně žalobkyně předala žalovanému celkem v souhrnu částku ve výši 21 000 Kč a žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit spolu se sjednaným úrokem a poplatky, přičemž žalovaný nejednal jako podnikatel. Před tím právní zástupkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že vyšla z žalovaným sdělených údajů, které před poskytnutím částky 7 000 Kč nikterak neověřila a před poskytnutím částky 14 000 Kč ověřila výplatními páskami. Žalovaný vrátil v souhrnu částku ve výši 9 200 Kč. V době uzavírání smluv byly proti žalovanému vedeny exekuční řízení. Žalobkyně se následně dohodla s právní nástupkyní žalobkyně na převodu pohledávky za žalovaným, který i přes výzvu žalobkyně zbylou část dluhu neuhradil. 9. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 10. Uzavřené smlouvy jeví znaky smlouvy o zápůjčce dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen o. z.), neboť právní předchůdkyně žalobkyně zapůjčila žalovanému peníze jakožto věci stejného druhu a žalovaný se zavázal zapůjčené peníze jakožto věci stejného druhu vrátit. Jelikož smlouvu žalovaný neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřel je jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú“). Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 11. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka. 12. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s ú., ale i dle § 580 odst. 1 o.z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. 13. V dané věci soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že si vyžádala od žalovaného tvrzení ohledně jeho příjmů a příjmů jeho domácnosti a rovněž o jeho výdajích. Toto tvrzení před poskytnutím částky 7 000 Kč neověřila a před poskytnutím částky 14 000 Kč ověřila z výplatních pásek. Žalobkyně tak přistoupila pouze k ověření příjmů žalovaného z pracovního poměru, rezignovala tak již na ověření tvrzení o tvrzených příjmech domácnosti. Právní předchůdkyně následně rezignovala i na ověření tvrzení o výdajích žalovaného, když si nenechala předložit například výpis z účtu, faktury či složenky k prokázání výše nájemného a měsíčních pravidelných poplatků a nep