32 C 56/2022-36 — Okresní soud v Děčíně

1. Předmětem řízení je částka 5 000 Kč s příslušenstvím z titulu nevrácení částky ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 18. 11. 2019 pod [číslo] mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným, dále smluvní pokuta ve výši 2 480 Kč a poplatek za zaslání upomínky ve výši 150 Kč. 2. Soud za splnění podmínek dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o.s.ř.), rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s rozhodnutím bez jednání souhlasili a věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listin. 3. Z provedeného dokazování vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 18. 11. 2019 předala žalovanému částku ve výši 5 000 Kč s tím, že se žalovaný zavázal tuto částku vrátit bezúročně do 30 dnů. Pro případ nesplnění této povinnosti si strany ujednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky až do zaplacení dluhu a dále se žalovaný zavázal uhradit poplatek za zaslání upomínky ve výši 1 200 Kč za první upomínku. Žalovaný přes upomínku žalobkyně uvedenou částku nevrátil. Následně se právní předchůdkyně žalobkyně se žalobkyní dohodli na převodu uvedené pohledávky za žalovaným. 4. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: 5. Právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný tedy uzavřeli smlouvu, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila 5 000 Kč žalovanému a ten byl povinen uvedenou částku ve sjednané době vrátit. Jelikož ve smlouvě nebyl sjednán úrok z předmětné částky, posoudil soud uzavřenou smlouvu nikoli jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), ale jako smlouvu o zápůjčce dle § 2390 o. z., neboť sjednání úroku je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. Za porušení smluvní povinnosti spočívající v nehrazení dohodnutých splátek je žalovaný povinen uhradit i smluvní pokutu dle § 2048 o. z. ve výši 0,1 % z dlužné částky v kapitalizované výši 2 480 Kč, jakož i poplatek za upomínku požadovaný jen ve výši 150 Kč. Předmětná pohledávka pak dle § 1879 o.z. byla převedena na žalobkyni v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 občanského zákoníku, dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 480 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.