32 C 7/2022-21 — Okresní soud v Děčíně

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Předmětem řízení je částka 6 000 Kč s příslušenstvím z titulu nevráceného úvěru žalovaným ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 2. 1. 2018 mezi žalovaným jakožto úvěrovaným a společností [právnická osoba], [anonymizováno 8 slov] [číslo], [země] (dále jen„ banka“) jakožto úvěrujícím. 2. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav: Banka zaslala žalovanému prostřednictvím platební brány [anonymizováno] dne 2. 1. 2018 částku 5 000 Kč a dne 3. 1. 2018 částku ve výši 1 000 Kč. Dne 20. 12. 2019 se žalobkyně dohodla na postoupení pohledávky za žalovaným společnosti [právnická osoba], tato se následně téhož dne dohodla na postoupení pohledávky za žalobkyní. Žalobkyně následně dne 6. 5. 2020 zaslala žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky. 3. Žalobkyně v řízení tvrdila, že smlouva byla uzavřena elektronicky prostředky umožňujícími komunikaci na dálku na webových stránkách [webová adresa], kde se žalovaný nejprve zaregistroval, byl mu založen uživatelský účet, prostřednictvím kterého žalovaný požádal banku o poskytnutí úvěru, toto tvrzení se ale žalobkyni nepodařilo prokázat, neboť na žalobkyní předložené smlouvě absentuje vlastnoruční podpis žalovaného a žádný jiný důkaz žalobkyně k prokázání svého tvrzení o uzavření smlouvy neoznačila. Ze skutečnosti, že žalobkyně disponuje kopií občanského průkazu žalovaného, nelze bez dalšího usuzovat na projev vůle žalovaného být vázán konkrétní smlouvou. Ze stejného důvodu nelze usuzovat na vůli žalovaného být vázán konkrétní smlouvou ze skutečnosti, že na jeho účet byla připsána částka ve výši 6 000 Kč, na což žalovaný nikterak nereagoval. Žalobkyně tedy pro tvrzení uzavření úvěrové smlouvy neunesla důkazní břemeno. 4. Žalobkyně nemohla být poučena podle § 118b odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“), neboť uvedené poučení soud sděluje účastníkům zásadně ústně při jednání. Jelikož se žalobkyně jednání nezúčastnila, připravila se o možnost být poučena o nutnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení. Soud se rovněž zabýval tím, zda částečné zamítnutí žaloby nebude pro žalobkyni překvapivé, když byl dříve ve věci vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen pro nemožnost jej doručit žalovanému, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Platební rozkaz byl totiž vydán jen na základě tvrzení žalobkyně (§ 172 odst. 1 o.s.ř.), proto po jeho vydání mohla mít žalobkyně legitimní očekávání, že unáší břemeno tvrzení, vydání platebního rozkazu ale z podstaty věci nemohlo v žalobkyni vzbudit očekávání, že unáší i důkazní břemeno. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, jako bezdůvodné obohacení, když v řízení nebyl prokázán žádný právní důvod předání částky 6 000 Kč bankou žalovanému. Žalovaný se tedy na úkor banky bezdůvodně obohatil, když uvedenou částku nevrátil. Uvedená pohledávka pak byla převedena smlouvou o postoupení pohledávky dle § 1879 o. z. na společnost žalobkyni. Z tohoto důvodu soud přiznal žalobkyni pouze částku 6 000 Kč a zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od třetího dne následujícího po dni, kdy žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění (§ 573 o.z.), neboť od tohoto dne je žalovaný v prodlení, přičemž ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 345,45 Kč, přičemž tato částka představuje 23,2 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61,6 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 38,4 %, když do celkového úspěchu soud započetl i příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.