15 C 141/2023-27 — Okresní soud v Děčíně

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 74 994,08 Kč s přísl. Tento nárok žalobkyně odůvodnila tím, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) byla dne 11.5.2022 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal takto získané prostředky právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu se smluvním úrokem v částce 14 994,08 Kč, a to do 11. 9. 2022. Žalovaný svůj závazek nesplnil, dlužnou částku řádně a včas nevrátil. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021 žalobkyni. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval právní předchůdce žalobce lustrací z veřejně dostupných databází. Jinými doklady či listinami, které by žalobkyně doložila k prokázání prověřování úvěruschopnosti původním věřitelem již nedisponuje. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal soud bez účastníků řízení, neboť se žádný řádně předvolaný účastník k jednání řádně a včas nedostavil, ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení. Soud tedy při rozhodování vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci. 5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 11. 5. 2022 soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 11. 5. 2022 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě se výše uvedená společnost zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit do 12 měsíců spolu s úrokem ve výši 82,25 % ročně. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 12. 11. 2021 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy byla postoupena žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 10. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl tímto informován o postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzván k plnění. 7. Z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 11. 9. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě celého dluhu a rovněž byl informován o zesplatnění celého úvěru. 8. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 11. 5. 2022 uzavřena smlouva [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 60 000 Kč. 9. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 10. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona 145/2010 Sb. lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 11. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdce dostatečně zkoumal úvěryschopnost žalovaného. Lustrace z veřejně dostupných databází není dostačující, žalobkyně ostatně tato tvrzení ani žádným způsobem nedoložila. Zcela minimálním předpokladem je zjištění příjmu dlužníka. 12. Pokud by se žalobkyně dostavila na jednání, byla by soudem ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. vyzvána, aby navrhla důkaz k prokázání tvrzení, že dostatečně zkoumala úvěryschopnost žalovaného. Žalobkyně se k jednání nedostavila, čímž znemožnila soudu poskytnout jí shora uvedené poučení. Ostatně žalobkyně byla již k témuž vyzvána usnesením zdejšího soudu ze dne 14.4.2023, č.j. 15 C 141/2023 - 15. 13. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr, posoudil soud úvěrovou smlouvu jako neplatnou. 14. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). 15. V projednávané věci byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč na základě neplatné úvěrové smlouvy, žalovaný je proto povinen tyto prostředky vrátit. 16. Ze shora uvedených důvodů soud rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 60 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení (výrok I.). Ve zbylé části soud žalobu zamítl (výrok II.). 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 383,20 Kč, přičemž tato částka představuje 60 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 20 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 74 994,08 Kč sestávající z částky 4 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 200 Kč ve výši 2 772 Kč. 18. Povinnost žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř. 19. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.