15 C 254/2022-44 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení 12 300 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným byla dne 6.5.2021 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 700 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem v celkové výši 12 915 Kč, a to nejpozději do 5.6.2021. Žalovaný dluh řádně neuhradil a dostal se do prodlení. Předmětná pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni. Žalovaná částka je tvořena jistinou ve výši 10 700 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 365 Kč, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a smluvní pokutou ve výši 1 600 Kč. 2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil. 3. Na výzvu soudu, aby žalobkyně doplnila tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, reagovala žalobkyně částečným zpětvzetím žaloby, kdy podáním ze dne 24.8.2022 vzala částečně zpět částku 3 966 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 2 365 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 600 Kč. Nadále trvá na uhrazení jistiny, úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 4. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř., žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. 5. Žalobkyně vzala návrh na zahájení řízení částečně zpět, soud proto řízení v souladu se shora citovaným ustanovením občanského soudního řádu částečně zastavil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. Předmětem řízení nadále zůstala jistina ve výši 10 700 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a úrok z prodlení (částečně kapitalizovaný). 7. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 8. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 6.5.2021 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 700 Kč. 9. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 10. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona 145/2010 Sb. lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 11. Žalobkyně neprokázala, že by dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, k výzvě soudu uvedla, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje. 12. Pokud by se žalobkyně dostavila na jednání, byla by soudem ve smyslu § 118a o.s.ř. vyzvána, aby navrhla, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného a navrhla příslušné důkazy. Žalobkyně se k jednání nedostavila, čímž znemožnila soudu poskytnout jí shora uvedené poučení. Ostatně žalobkyně byla již k témuž vyzvána usnesením zdejšího soudu ze dne 10.8.2022, č.j. 15 C 254/2022 – 19. 13. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr, posoudil soud úvěrovou smlouvu jako neplatnou. 14. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). 15. V projednávané věci byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 700 Kč na základě neplatné úvěrové smlouvy, žalovaný je proto povinen tyto prostředky vrátit. 16. Ze shora uvedených důvodů soud rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení (výrok II.). Ve zbylé části soud žalobu zamítl, neboť nárok na zaplacení účelně vynaložených nákladů vyplývá z neplatné úvěrové smlouvy (výrok III.). 17. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, mimosmluvní odměna ve výši 900 Kč (odměna za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 300 Kč), 3 paušální částky náhrad hotových výdajů advokáta po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty i náhrada této daně ve výši 21% ze součtu odměny a hotových výdajů. Celková výše nákladů řízení tak činí 2 252 Kč.