21 C 62/2023-33 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 37 063,70 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované v hotovosti finanční prostředky ve výši 19 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit celkem v 78 týdenních splátkách po 527 Kč, a to spolu s poplatkem ve výši 22 060 Kč do [datum]. Úroková sazba činila 24,24 % ročně. Žalovaná sjednané částky řádně a včas nehradila, poslední splátku uhradila dne [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla shora uvedená pohledávka postoupena žalobkyni. Poté žalovaná uhradila částku 2 800 Kč. Žalobkyně požaduje uhradit jistinu úvěru ve výši 16 907,17 Kč, dlužný poplatek ve výši 20 156,53 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1 787,31 Kč, kapitalizované zákonné úroky ve výši 2 208,50 Kč a dále smluvní úrok z dlužné jistiny ve výši 24,24 % ročně od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. 2. K výzvě soudu pak žalobkyně doplnila tvrzení stran zkoumání schopnosti žalované úvěr splácet. Žalovaná byla dotázána na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřeny oproti dokladům vyžádaných od žalované. Vše bylo zaznamenáno do zákaznické karty. Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž ověřila z insolvenčního rejstříku, zda není vůči žalované vedeno insolvenční řízení. Nebyl zde žádný důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla v zákaznické kartě. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], ke kterému se žalobkyně dostavila; žalovaná se bez předchozí omluvy nedostavila. Proto bylo v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř“), jednáno v její nepřítomnosti. Následně bylo nařízeno jednání na den [datum] toliko za účelem vyhlášení rozhodnutí ve věci, k němuž se žalobkyně ani žalovaná nedostavily. 4. Ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná požádala právní předchůdkyni žalobkyně společnost [právnická osoba] o spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč a uvedla podstatné údaje ke své osobě, tj. že je [anonymizována dvě slova] v [anonymizováno] a její [anonymizována dvě slova] je [anonymizováno]. Nemá žádnou [anonymizována dvě slova]. Rovněž uvedla příjem ve výši [částka], který jí plynul z plného pracovního úvazku, což bylo ověřeno na základě předložené pracovní smlouvy. Žalovaná pracuje na pozici [anonymizována dvě slova]. Uvedené skutečnosti byly dále ověřeny ze dvou výplatních pásek za období [anonymizováno] a [anonymizováno]. Další příjem domácnosti pak sestával z částky [částka]. Výdaje žalovaná vyčíslila na celkovou částku [částka] měsíčně. Žalovaná jako důvod žádosti o zápůjčku uvedla vybavení domácnosti. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta finanční částka ve výši 19 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu a poplatek ve výši 22 060 Kč (úrok ve výši 15 312 Kč, částka za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, částka za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 248 Kč doručení), tj. celkem 41 060 Kč v 78 týdenních splátkách po 527 Kč (poslední splátka bude činit 481 Kč). Dále bylo mezi stranami ujednáno, že úroková sazba úvěru bude činit 88 % p. a. Ze smlouvy se rovněž podává, že zákazník potvrzuje, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka, které jsou obsahem zákaznické karty. Nedílnou součástí smlouvy byly i obchodní podmínky, respektive smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dále má soud za prokázáno, při absenci protichůdného tvrzení ze strany žalované, že žalovaná sjednané týdenní splátky řádně neplatila, naposledy uhradila částku 2 800 Kč. 6. Z předžalobní upomínky ze dne [datum], která byla žalované odeslána dne [datum], soud zjistil, že žalovaná byla mimo jiné obeznámena s tím, že pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla postoupena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní na základě smlouvy ze dne [datum]. Dále byla upozorněna na to, že pokud dlužnou částku v lhůtě do [datum] nezaplatí, tato bude uplatněna soudní cestou. 7. Na základě zjištění učiněných při provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 8. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, a to po předchozí žádosti žalované a žalobkyní provedeném posouzení, zda je žalovaná schopna úvěr řádně splácet, tj. jaké má příjmy a výdaje, o čemž mimo jiné učinila žalovaná prohlášení. Na základě předmětné smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 19 000 Kč, který si v hotovosti převzala při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit právní předchůdkyni žalobkyně prostřednictvím 78 pravidelných týdenních splátek s tím, že uhradí celkovou částku 41 060 Kč. Úroková sazba činila 88 %. Žalovaná však svým smluvním povinnostem nedostála, když právní předchůdkyni žalobkyně řádně nehradila předepsané splátky dle stanoveného splátkového kalendáře. Stejně tak se platební morálka žalované nezměnila ani po zaslané předžalobní výzvě. [Anonymizovaný odstavec.] 10. Soud tedy v tomto ohledu má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně v posuzovaném případě nepostupovala s odbornou péčí, jelikož částečně vycházela toliko z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka zejména o jeho osobních a majetkových poměrech. Uvedené se týká především skutečnosti, že od žalované toliko získala informace o jejích výdajích, tzn. toliko tvrzení, která však nebyla nikterak žalovanou konkrétně doložena, přičemž v posuzovaném případě se nabízelo vyžádání si od žalované mj. nájemní smlouvy (k tomu viz srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018); to vše vedlo k závěru, že právě výdaje jsou zásadními ukazateli pro vyhodnocování úvěruschopnosti. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo] použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta (navíc neúplné), aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Obezřetnost a důslednost při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k nereálným (smyšleným) údajům uvedeným ze strany žalované, byť současně (na obecném formuláři) prohlásila, že jsou pravdivé a úplné. Jen těžko lze uvěřit tvrzení, že žalovaná s přihlédnutím k jejímu věku má toliko obvyklé měsíční výdaje ve výši 3 100 Kč, tj. výdaje spojené s bydlením (nájemné včetně záloh), stravou, ošacením, úhradou provozních nákladů a poplatků či volnočasových aktivit. Uvedené zjevně neodpovídá reálným nákladům dospělé osoby. 11. V souladu s ust. § 86 odst. 2 zákona z. s. ú poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2021, sp. zn. 27 Co 25/2021). Stejně tak právní předchůdkyně žalobkyně nevyužila údajů z dostupných evidencí, maje namysli insolvenční rejstřík či evidence schraňující informace ohledně vedených exekucí k dané osobě, přičemž se tak žádným způsobem nezajímala o placení jiných dluhů, což souvisí i stran nevyžádání si výpisů či dokladů, z nich by byla patrná výše jejích příjmu a výdajů, a to i ve vztahu k celkové domácnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně toliko vycházela z pracovní smlouvy a ze dvou výplatních pásek, což lze hodnotit jako kusé zjištění, z něhož není evidentní, jakým měsíčním výdajům žalovaný čelí. Soudu tedy nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy tuto povinnost řádně nesplnila, ač k jistému postupu a prověřování z její strany došlo, avšak z pohledu soudu zcela nedostatečnému a neskýtající záruku obezřetnosti a odborné péče. 12. S ohledem na to, že je výše uvedená úvěrová smlouva absolutně neplatná, má žalobkyně, jejíž aktivní legitimace je dána v důsledku smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (§ 1879 o. z.)