26 C 13/2023-45 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 4. 10. 2022 se žalobkyně, obchodník s plynem, na žalované (zákazníkovi) domáhala zaplacení částky 18 085,51 Kč s příslušenstvím, tj. zákonným úrokem z prodlení, který žádala vždy ode dne následujícího po dni splatnosti příslušného vyúčtování. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná byla zákazníkem dodavatele plynu [právnická osoba] (dále jen„ [právnická osoba]“), se kterým uzavřela smlouvu o sdružených službách dodávky plynu pro odběrné místo [ulice a číslo], [PSČ] [obec], [obec] [anonymizováno] – [anonymizováno]. Jelikož [právnická osoba] pozbyla oprávnění a schopnost dodávat plyn a žalovaná si nezvolila jiného dodavatele (obchodníka s plynem), zajišťovala pro ni dodávky plynu a další související služby žalobkyně jako dodavatel poslední instance ze zákona. O tom žalobkyně žalovanou informovala přípisem ze dne 20. 10. 2021, jehož přílohou byly ceníky plynu a služeb a plán záloh. Povinnost dodávat plyn v režimu dodavatele poslední instance vzniká dnem, kdy mu operátor trhu oznámí registrační číslo odběrného místa dotčeného zákazníka, v němž nikdo neodpovídá za odchylku, a trvá nejdéle šest měsíců. Takto vznikl mezi účastníky právní vztah mezi dodavatelem poslední instance (žalobkyní) a zákazníkem (žalovanou), kdy má žalobkyně povinnost dodávat plyn žalované podle § 12b odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve znění pozdějších předpisů, resp. ve znění účinném do 26. 6. 2022 (dále jen„ energetický zákon“ či„ EZ“), na jehož základě má žalobkyně právo na zaplacení ceny odebraného plynu. Žalobkyně takto žalované vyúčtovala cenu dodávky plynu do předmětného odběrného místa za období od 17. 10. 2021 do 6. 2. 2022 v částce 17 544,56 Kč, splatné dne 1. 3. 2022, a za navazující období od 7. 2. 2022 do 8. 2. 2022 v částce 540,95 Kč, splatné dne 14. 3. 2022. Žalovaná jí však tyto částky dosud ani zčásti neuhradila, ačkoliv ji k tomu žalobkyně opětovně písemně vyzvala. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud účastníky vyzval k vyjádření, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně výslovně souhlasila, žalovaná se v určené lhůtě nevyjádřila, proto soud předpokládal, že i ona s takovým postupem souhlasí /srov. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) /. Podle § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařídil jednání. 4. Z žalobkyní předložených listin (listinných důkazů) vyplývají následující skutečnosti: 5. Dopisem ze dne 20. 10. 2021, adresovaným žalované do místa jejího bydliště, resp. na adresu odběrného místa ([ulice a číslo], [PSČ] [obec] [anonymizováno] – [anonymizováno]), žalobkyně žalované oznámila, že její stávající dodavatel zemního plynu pozbyl oprávnění (schopnost) dodávat plyn, s tím, že počínaje dnem 17. 10. 2021 spadá dodávka plynu do jejího odběrného místa do režimu [anonymizováno] (dodavatele poslední instance), který potrvá nejdéle po dobu 6 měsíců. Zároveň žalobkyně žalované doporučila, aby neodkládala uzavření smlouvy s novým dodavatelem; přílohou tohoto dopisu (označenou v jeho textu) byl rozpis záloh, ceník plynu a ceník služeb. Z plánu záloh je zřejmé, že žalobkyně žalované předepsala zálohové platby ve výši 14 140 Kč se splatností dne 31. 10. 2021 a poté vždy ke každému 15. dni v měsících listopadu a prosinci 2021 a lednu až březnu 2022. Z ceníků plynu, které žalobkyně předložila, vyplývají ceny plynu odebraného a distribuovaného zákazníkům v režimu [anonymizováno] v době od 16. 10. 2021, resp. cenové změny platné od 23. 10., 30. 10., 5. 11., 12. 11., 19. 11., 26. 11., 3. 12., 10. 12., 17. 12. a 24. 12. roku 2021 a 1. 1., 21. 1. a 4. 2. roku 2022. Vyúčtováním (fakturou) ze dne 9. 2. 2022 ([variabilní symbol]) žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení částky 17 544,56 Kč, tj. ceny za 424,40 m3 odebraného plynu ve fakturačním období od 17. 10. 2021 do 6. 2. 2022, se splatností určenou na 1. 3. 2022, a dále – vyúčtováním ze dne 20. 2. 2022 ([variabilní symbol]) – k zaplacení částky 540,95 Kč, tj. ceny za 15,05 m3 odebraného plynu ve fakturačním období od 7. 2. 2022 do 8. 2. 2022, se splatností určenou na 14. 3. 2022; tyto skutečnosti vyplývají přímo z uvedených faktur a jejich příloh (rozpisu odběru plynu a jeho ceny), přičemž vyúčtovaní (jednotkové sazby) odpovídají žalobkyní předloženým ceníkům. Dne 6. 5. 2022 žalobkyně vyhotovila písemnou předžalobní upomínku, kterou žalovanou vyzvala, aby jí zaplatila celkem 18 285,51 Kč (dluh uplatněný v této věci + smluvní pokutu ve výši 2 x 100 Kč), a tuto upomínku odeslala žalované téhož dne doporučenou poštovní zásilkou na adresu jejího bydliště; to soud zjistil z upomínky a poštovního podacího archu ze dne 6. 5. 2022. K témuž, ve lhůtě do 12. 7. 2022, žalovanou vyzvala žalobkyně znovu prostřednictvím svého zástupce, a to dopisem ze dne 30. 6. 2022 s opětovným upozorněním na soudní uplatnění dluhu, nebude-li ve stanovené lhůtě uhrazen, přičemž tato výzva byla žalované též odeslána doporučenou poštovní zásilkou na adresu jejího bydliště, dne 4. 7. 2022. 6. Skutečnost, že zákazníci [právnická osoba], kteří si včas nezvolili jiného dodavatele plynu, spadli do režimu dodavatele poslední instance, jakož i skutečnost, že žalobkyně je jedním z dodavatelů (plynu) poslední instance, nadto lze považovat za obecně známé (srov. § 121 o. s. ř.). 7. Na základě takto zjištěných skutečností soud – po skutkové stránce – dospěl k závěru, že žalobkyně, jako dodavatel plynu poslední instance, v rozhodné době (od 17. 10. 2021 do 8. 2. 2022) dodávala žalované (zákazníkovi) plyn v režimu [anonymizováno], do jejího odběrného místa na adrese [adresa], avšak žalovaná žalobkyni nezaplatila řádně vyúčtovanou cenu dodávky plynu v celkové výši 18 085,51 Kč, byť tak měla učinit co do částky 17 544,56 Kč nejpozději dne 1. 3. 2022 a co do částky 540,95 Kč dne 14. 3. 2022. 8. Po právní stránce soud vztah mezi účastníky posoudil jako právní vztah mezi dodavatelem (plynu) poslední instance (žalobkyní) a zákazníkem (žalovanou) vzniklý ex lege, na základě § 12a energetického zákona ([příjmení]). Dodavatel poslední instance dodává plyn zákazníkovi, jehož dodavatel pozbyl oprávnění, přičemž tato povinnost vzniká dnem, kdy mu operátor trhu oznámí registrační číslo odběrného místa, trvá nejdéle šest měsíců a nevztahuje se na zákazníka, jehož spotřeba plynu za posledních 12 měsíců byla vyšší než 630 MWh (srov. § 12a odst. 2 [příjmení]). Podle § 12a odst. 4 EZ je dodavatel poslední instance povinen neprodleně oznámit zákazníkovi a též provozovateli distribuční soustavy zahájení dodávky, výši ceny a ostatní podmínky dodávky je dodavatel poslední instance. Žalovaná tedy byla povinna platit žalobkyni určenou cenu dodávky plynu do jejího odběrného místa. Tuto svou povinnost však porušila, ačkoliv jí žalobkyně cenu dodávky plynu řádně vyúčtovala. V řízení přitom nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo anebo jen zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že řádně splnila své zákonné povinnosti dodavatele poslední instance tím, že žalované v rozhodném období dodala plyn do jejího odběrného místa a žalovaná jí cenu těchto služeb (dodávky plynu) v uvedeném rozsahu doposud neuhradila; naopak, tato tvrzení jsou zcela v souladu s obsahem předložených listin. Úrok z prodlení žalobkyně uplatnila v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení s placením dílčích závazků vždy v den následující po dni splatnosti uvedené na příslušné faktuře (srov. § 1958 odst. 2 OZ). 9. Z vyložených důvodů soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 085,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení v sazbě 11,75 % ročně z částky 17 544,56 Kč od 2. 3. 2022 do 14. 3. 2022 a z částky 18 085,51 Kč od 15. 3. 2022 do zaplacení. 10. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud ve věci úspěšné žalobkyni proti žalované právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši. Jelikož ke dni 7. 5. 2013 byla nálezem Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb., soud výši náhrady odměny advokáta určil na základě vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, neboť neexistuje jiný právní předpis, podle něhož by výše odměny mohla být určena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010). Celkem tudíž soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 1 768 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta ve výši 600 Kč, a to celkem za dva úkony právní služby (tj. 1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 300 Kč za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 1 bodu 2. advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále – jelikož je zástupce žalobkyně plátcem DPH – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. část