27 C 159/2023-10 — Okresní soud v Děčíně

Žalobou označenou jako„ žaloba na ochranu držby“ se žalobci domáhají rozhodnutí rekapitulovaného ve výroku I. usnesení. Návrh odůvodnili tím, že jsou nájemci bytu [číslo] na adrese [adresa žalobce], žalovaný zasáhl do jejich nájemního práva tím, že jim odpojil užitkovou vodu, znemožnil vstup do bytu výměnou zámků vstupních dveří a vyházel z bytu jejich osobní věci. Podle § 1003 o.z., držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav. Podle § 177 odst. 1 občanského soudního řádu, domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat. Podle § 178 občanského soudního řádu se soud v řízení omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení. Podle § 180 odst. 1 o.s.ř., ve věci samé rozhoduje soud usnesením. Jak vyplývá z odborné literatury k cit. ustanovením o.s.ř. ([příjmení], [anonymizováno], [příjmení], [anonymizována tři slova], [příjmení], [anonymizováno] a kol.: Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021), domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, je povinen identifikovat žalobu tak, aby z ní bylo zcela nepochybné, že jde o žalobu z rušené držby ve smyslu § 176 a násl.. Pochybnost o charakteru žaloby nevznikne, jestliže žalobce opíše text zákona s tím, že jde o„ žalobu z rušené držby”. Podle § 987 ObčZ je držitelem ten, kdo vykonává faktickou moc nad věcí nebo právem a zároveň realizuje tuto moc pro sebe, tedy bez závislosti na třetí osobě, například na pronajímateli. Proto se ochrany žalobou z rušené držby může dovolat jen ten, kdo má věc ve své reálné moci a zároveň tuto moc naplňuje pro sebe. Takovou osobou není pouhý detentor věci. Není jí tedy ani nájemce pozemku nebo bytu. Žalobci výslovně identifikovali institut, jenž zvolil k ochraně před tvrzenými zásahy ze strany žalovaného do jejich práva. Nárok opřeli o nájemní vztah založený smlouvou o nájmu bytu ze dne [datum]. Vzhledem k tomu, že nájem bytu nezakládá držbu věci, nýbrž její detenci (vědomé držení věci cizí), nelze žalobcům poskytnout ochranu prostřednictvím institutu vymezujícího ochranu držby. Soud proto návrh v plném rozsahu zamítnul, nezabýval se přitom posuzováním, zda k neoprávněnému zásahu do práv žalobců došlo či nikoli. Zamítnutí podaného návrhu nezakládá žalobcům překážku domáhat se ochrany jinou formou, případně prostřednictvím návrhu na nařízení předběžného opatření. Na řízení na ochranu rušené držby se vztahuje poplatková povinnost, výši poplatku stanovuje položka 4 odst. 1 písm. c) Sazebníku v částce 2 000 Kč. Poplatková povinnost vzniká uložením povinnosti zaplatit poplatek podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb. Soud proto uložil žalobcům zaplatit soudní poplatek ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení podle § 7 odst. 1 cit. zákona. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle zásady úspěchu vymezené v § 142 odst. 1 o.s.ř., ovšem žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.