11 C 32/2024-36 — Okresní soud v Děčíně

Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení peněžní částky 9 809,36 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Žalobní požadavek odůvodnil tím, že se jedná o dluh na platbách za nájemné a služby spojené s užíváním bytu č. , hodnota, ve druhém nadzemním podlaží budovy č. p. 209 nacházející se na pozemku parcela č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , zapsané na listru vlastnictví č. , hodnota, u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, (dále jen „předmětný byt“), který žalovaná na základě nájemní smlouvy č. , hodnota, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 6. 10. 2021 ve znění dodatku č. , hodnota, nájemní smlouvy č. , hodnota, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, dne 31. 4. 2022 (dále jen „nájemní smlouva“) užívala. Nájemní poměr byl sjednání na dobu určitou, a to od 15. 10. 2021 do 31. 8. 2022 s tím, že dle nájemné smlouvy došlo k vyloučení možnosti využití § 2285 občanského zákoníku. Žalovaná se na základě nájemní smlouvy zavázala platit žalobkyni sjednané měsíční nájemné ve výši 1 255 Kč a zálohy na služby ve výši 765 Kč, celkem 2 020 Kč měsíčně. Žalovaná užívala předmětný byt i po skončení nájmu bez právního důvodu v důsledku čehož se žalovaná na úkor žalobce bezdůvodně obohatila. Za měsíce prosinec 2022 dluží na nájemném částku 1 168,38 Kč, dále za měsíce leden 2023 až červen 2023 na nájemném pak částku 1 255 Kč (6x) za každý měsíc a dle ročního vyúčtování za rok 2022 pak částku 1 110,98 Kč (655,98 Kč + neuhrazené zálohy za měsíc prosinec 2022 ve výši 455 Kč), celkem 9 819,36 Kč, přičemž žalovaná k výzvě žalobce neuhradila ničeho. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.Z nájemní smlouvy datované dnem 6. 10. 2021ve znění dodatku č. , hodnota, nájemní smlouvy ze dne 31. 4. 2022 vyplývá, že se žalobce a žalovaná dohodli na tom, že žalobce dá k dispozici žalované předmětný byt. Žalovaná bude podle dohody předmětný byt užívat, za což bude žalobci platit měsíční peněžní platby v celkové výši 2 020 Kč (nájemné 1 255 Kč měsíčně a zálohy na služby ve výši 765 Kč měsíčně). Z listiny označené jako „vývoj plateb nečleněný“ pak soud zjistil, že žalovaná dluží po započtení přeplatku na službách ve výši 455 Kč za měsíc prosinec 2022 Kč a na zálohách dluží 455 Kč. Žalovaná předmětný byt nadále užívala, a to od prosince 2022 do června 2023 bez právního titulu, a proto žalobce požaduje po ní náhradu ve výši obvyklého nájemného předmětného bytu v daném čase a lokalitě. Tato dle žalobce odpovídá částce 1 255 Kč měsíčně, tj. za požadované období od prosince 2022 do června 2023 celkem v částce 8 698,38 Kč (1x 1 368,38 Kč a 6x 1 255 Kč).Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalovaná peněžní částku 9 809,36 Kč žalobci nezaplatila, ač jí tato povinnost svědčila na základě právního vztahu nájmu podle § 2201 a násl. o. z., resp. § 2295 o. z. Dále má žalobce právo na zaplacení žalované částky s příslušenstvím, která odpovídá bezdůvodnému obohacení (§ 2991 odst. 1 o. z.) spočívajícího v užívání předmětného bytu bez právního důvodu, resp. po uplynutí doby sjednaného nájemného, když tato užívala předmětný byt prosince 2022 do června 2023. Za uvedené období tedy náleží žalobci podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. částka odpovídající bezdůvodnému obohacení, které na straně žalované vzniklo tím, že užívala předmětný byt bez právního důvodu. Při stanovení výše tohoto bezdůvodného obohacení bylo vycházeno z peněžité částky odpovídající vynakládaným částkám obvykle v daném místě a čase na užívání nemovitostí, zpravidla formou nájmu, tj. nájemné, které se vytváří na trhu s nájmy a je dáno stavem místní a časové nabídky a poptávky (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2015, sp. zn. 32 Cdo 4189/2014). Žalovaná se dostala do prodlení tím, že nezaplatila žalobci nájemné ani bezdůvodné obohacení. V prodlení je podle ust. § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobnímu návrhu zcela vyhověl včetně zákonného úroku z prodlení.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 809,36 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.