14 C 232/2024-16 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 12 300 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 12. 1. 2021 k uzavření rámcové smlouvy o úvěru, na základě které byla dne 9. 2. 2021 uzavřena dílčí smlouva o úvěru. Žalobkyně poskytla dle této smlouvy úvěr ve výši 5 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit do 11. 3. 2021 spolu s úrokem ve výši 1 500 Kč. Žalovaný však na úvěru ničeho neuhradil, a proto žalobkyně požaduje po žalovaném kromě dlužné částky ve výši 6 500 Kč i smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč za každý den prodlení žalovaného se splacením úvěru. Dále žalobkyně požadovala na nákladech spojených s uplatněním pohledávky částku 3 300 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud má za prokázáno, že mezi účastníky byla dne 9. 2. 2021 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úroky. Toto skutkové zjištění soud učinil z citované úvěrové smlouvy. Z bankovního výpisu má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanému částku ve výši 5 000 Kč vyplatila na jeho účet. Z bankovního výpisu účtu žalovaného za období od 17. 9. 2020 do 16. 10. 2020 soud zjistil, že obrat na účtu žalovaného byl takový, že mu byla připsána částka v celkové výši 310 646 Kč a odepsána částka 305 646,03 Kč. Příjem žalovaného činila mzda od společnosti , právnická osoba, ve výši 25 106 Kč, a dále příjmy plynuly od společnosti , právnická osoba, , a od společnosti , právnická osoba, . Z 229 uskutečněných transakcí za dané období činila naprostá většina transakcí transakce se společností , právnická osoba, . Za období od 17. 10. 2020 do 16. 11. 2020 byl obrat na účtu žalovaného takový, že mu byla připsána částka v celkové výši 82 722 Kč a odepsána částka 87 217,53 Kč. Příjem žalovaného činila mzda od společnosti , právnická osoba, ve výši 48 122 Kč, a dále příjmy plynuly od společnosti , Anonymizováno, ‘, Anonymizováno, , právnická osoba, ., a od společnosti , právnická osoba, . Ze 71 uskutečněných transakcí za dané období se většina transakcí uskutečnila se společností , právnická osoba, . Za období od 17. 11. 2020 do 16. 12. 2020 byl obrat na účtu žalovaného takový, že mu byla připsána částka v celkové výši 165 072 Kč a odepsána částka 142 568,03 Kč. Příjem žalovaného činila mzda od společnosti , právnická osoba, ve výši 51 462 Kč, a dále příjmy plynuly od společnosti , právnická osoba, , od společnosti , právnická osoba, . a od společnosti , Anonymizováno, ‘, Anonymizováno, , právnická osoba, . Z 84 uskutečněných transakcí za dané období se většina transakcí uskutečnila se společností , právnická osoba, .4. Po právní stránce soud posoudil právní vztahy vzniklé mezi žalobkyní a žalovaným podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), jako smlouvu o úvěru, přičemž zároveň se právní poměry mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZSÚ“). Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 ZSÚ, jelikož žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 ZSÚ, tedy že by náležitě, dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně v žalobě konstatovala, že z její strany došlo k prověření pravdivosti tvrzení žalované ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím finančních prostředků. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel posouzení úvěruschopnosti činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně si vyžádala pouze listiny tykající se potvrzení příjmu žalovaného (výpisy z účtu), avšak nezkoumala podrobně a přesvědčivě výdajovou stránku žalovaného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Z výpisu z účtu žalovaného za období červenec až září 2020 přitom vyplývá, že žalovaný si u několika společností sjednal úvěr či zápůjčku (, Anonymizováno, , právnická osoba, .; , právnická osoba, .; , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . atd.). Dále z výpisu z účtu vyplývá, že žalovaný velmi často tzv. sázel. Žalobkyně však tyto skutečnosti nijak nereflektovala, resp. neuvedla, jak konkrétně s těmito zjištěními pracovala, a na základě jakých úvah dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr řádně a včas splácet. Soudu tedy nezbylo než uzavřít, že žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy tuto povinnost řádně nesplnila, ač k jistému postupu a prověřování z její strany došlo, avšak z pohledu soudu zcela nedostatečnému a neskýtající záruku obezřetnosti a odborné péče., právnická osoba, ohledem na to, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, má žalobkyně právo pouze na zaplacení částky 5 000 Kč představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle § 2991 OZ, přičemž se jedná o nezaplacenou jistinu úvěru. Žalovaný je tak podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinen vrátit žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení v této výši. Tím, že dosud žalobkyni ničeho nezaplatil, dostal se do prodlení se splněním peněžitého závazku dle § 1968 OZ a vedle práva na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 OZ ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch a neúspěch obou účastníků ve věci je v zásadě shodný.