25 C 260/2020-45 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky , Anonymizováno, , Anonymizováno, s příslušenstvím. To vše z titulu dluhu ze Smlouvy o zápůjčce, účastníky uzavřené dne , datum, , včetně jejího dodatku ze dne , datum, , jež byla uzavřena prostřednictvím webových stránek www., Anonymizováno, .cz. Na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, , které se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši , částka, , a to nejpozději do , datum, . Nedílnou součástí smlouvy jsou Obchodní podmínky žalobkyně. V případě prodlení žalovaného co do vrácení zápůjčky a poplatku za poskytnutí zápůjčky, se žalovaný dle bodu 2. 3 Smlouvy zavázal uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z celkové dlužné částky zápůjčky a dále taktéž poplatky (účelně vynaložené náklady) sjednané a specifikované v bodě 2. 3 Smlouvy. Žalovaný na poskytnutou zápůjčku nezaplatil ničeho. Žalobkyně se proto v souladu se zněním smlouvy o zápůjčce domáhá zaplacení jistiny zápůjčky a poplatku v celkové výši , částka, . Současně se žalobkyně domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení částky , částka, za období od , datum, do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, a částky , částka, představující smluvní pokutu dle čl. 3 smlouvy o zápůjčce.Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ve věci byl v průběhu celého soudního řízení nečinný.Soud ve věci jednal a věc rozhodl v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “o. s. ř.“) bez nařízení jednání.Soud ve věci provedl důkazy listinami předloženými žalobkyní, a to Smlouvou o zápůjčce ze dne , datum, , Dodatkem ke smlouvě vedeným pod č. , číslo smlouvy, ze dne , datum, , , právnická osoba, podmínkami žalobkyně, Výpisem potvrzujícím realizaci platby ve výši , částka, a Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, .Pokud se týká toho, jakým způsobem a v jaké intenzitě žalobkyně, jakožto poskytovatelka úvěru, před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala (posuzovala) schopnost žalovaného splatit navrhovaný úvěr, žalobkyně si dle jejího tvrzení od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní následně vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Na základě uvedených skutečností dospěla žalobkyně k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a v návaznosti na toto prověření byla s žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce. K uvedenému tvrzení však nedoložila žádný důkaz. Pro případ, kdy by soud posoudil smlouvu o zápůjčce jako neplatnou, žalobkyně navrhovala, aby soud žalobkyni přiznal vše, co bylo žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuto, a co následně nevrátil.Z výše citovaných listin zjistil soud takový skutkový stav věci, podle kterého byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dne , datum, smlouva označená jako smlouva o zápůjčce, včetně jejího dodatku ze dne , datum, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši , částka, , které se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím (poplatkem) ve výši , částka, - celková částka k vrácení byla stanovena ve výši , částka, . Peněžní prostředky byly žalovanému co do výše , částka, poskytnuty, avšak k jejich úplnému splacení nedošlo. Žalovaný oproti poskytnutým peněžním prostředkům nevrátil žalobkyni ničeho.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, podle odst. 2 téhož ustanovení při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele, prostřednictvím databáze spravované právnickou osobou, která a) zpracovává údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti, b) poskytuje přístup k těmto údajům osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr, c) umožňuje osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr se sídlem nebo skutečným sídlem v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako osobám se sídlem nebo skutečným sídlem v České republice, d) nepodmiňuje přístup osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům oprávněním takové osoby k činnosti banky, zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva, e) zachovává ohledně získaných údajů mlčenlivost a chrání je před zneužitím a f) uveřejní podmínky přístupu osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup, podle odst. 2 téhož ustanovení je poskytovatel povinen k údajům získaným o spotřebiteli z databáze podle odstavce 1 přistupovat tak, jako by šlo o údaje, které získal od spotřebitele sám. Poskytovatel může údaje o spotřebiteli získané prostřednictvím databáze podle odstavce 1 využít výhradně pro vyhodnocení předpokladů řádného splácení jeho dluhů, zejména ke splnění povinností podle § 85 a 86, podle odst. 3 téhož ustanovení poskytovatel informuje spotřebitele v souladu se zákonem upravujícím ochranu osobních údajů o svém záměru vyhledávat o spotřebiteli údaje v databázi podle odstavce 1.Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.Podle závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. 33 Cdo 201/2018 (který v daném ohledu vychází a ztotožňuje s již dříve vyslovenými závěry vyloženými v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stano