32 C 109/2024-23 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částek uvedených ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Uvedla, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce dne 7. 1. 2022, kdy žalovaná poskytla žalované částku 10 000 Kč, kterou jí zaslala na účet, žalovaná se zavázala uvedenou částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 6 000 Kč. Smlouva byla uzavřena pomocí webových stránek www., Anonymizováno, .cz, kde si žalovaná nastavil potřebné parametry, následně vyplnila formulář se žádostí o zápůjčku, čímž učinila návrh na uzavření smlouvy. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost žalovaného ze scanu občanského průkazu. Smlouva o zápůjčce byla podepsána ze strany žalované elektronicky, a to PINem, který žalobkyně zaslala žalované na mobilní telefon. Žalovaná dlužnou částku nevrátila, přičemž žalobkyně zaslala žalované 5 upomínek, za což nárokuje náhradu ve výši 2 500 Kč dle smluvního ujednání. Žalobkyně dále požaduje zaplacení smluvní pokuty 0,1 % denně z dlužné částky od 17. 3. 2022 do 21. 12. 2023 ve výši 6 440 Kč, ujednanou pro případ prodlení žalované. Žalovaná uhradila pouze částku 6 0660 Kč, zbytek dluhu neuhradila.2. Žalovaná se ke smlouvě nevyjádřila.3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 7. 1. 2022 soud zjistil, že tato není podepsána vlastnoručním ani zaručeným elektronickým podpisem žalované. V závěru smlouvy je pouze strojově vysázeno jméno a příjmení žalované, datum 7. 1. 2022, čas 15:33:43 a uvedení PIN kódu 1495.4. Z výzvy k úhradě ze dne 20. 11. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, přičemž téhož dne byla výzva odeslána, jak soud zjistil z podacího lístku.5. Z výpisu z účtu má soud za prokázané, že žalobkyně vyplatila žalované dne 7. 1. 2022 částku 10 000 Kč.6. Z výpisu z účtu soud dále zjistil, že žalovaná naopak zaslala žalobkyni částku ve výši 1 Kč téhož dne.7. Z upomínek ze dne 10. 2. 2022, ze dne 3. 4. 2022, 21. 3. 2022, 12. 3. 2022, 21. 2. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyhotovila uvedené upomínky, jejich zaslání žalované nicméně nebylo prokázáno.8. Z obchodních podmínek soud zjistil, že žalobkyně podmínila uzavření smlouvy ověřením totožnosti prostřednictví autorizace platební karty zaslání platby 1 Kč.9. Žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že by mezi ní a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce, neboť na žalobkyní předložené smlouvě absentuje vlastnoruční podpis či uznávaný elektronický podpis žalované a žalobkyně neoznačila žádný důkaz, kterým by byl prokázán projev vůle žalované se žalobkyní tvrzenou smlouvu uzavřít, Uvedenou skutečnost neprokazuje ani zaslání tzv. autorizační platby, neboť tato byla dle tvrzení v žalobě zaslána za účelem potvrzení totožnosti žalovaného, nikoli za účelem projevu vůle být vázána konkrétní smlouvou. Na smlouvě o úvěru je v závěru pouze strojově vysázeno jméno a příjmení žalované, datum, čas a uvedení PIN kódu. Přepsání SMS kódu přitom dle názoru soudu nelze považovat ani za prostý elektronický podpis, neboť dle čl. 3 odst. 10 nařízení EU č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (tzv. eIDAS), se elektronickým podpisem rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání. Jednorázový přepsaný SMS kód pak dle názoru soudu tuto definici nenaplňuje. Navíc s ohledem na popis kontraktačního procesu, kdy žalobkyně popsala proces uzavření smlouvy tak, že žalovaná pouze vyplnila své údaje do formuláře na webových stránkách, vylučuje, aby to byla přímo žalovaná, kdo na předloženou listinu zachycující obsah smlouvy vysázela jako prostý elektronický podpis své jméno a příjmení.10. Neuplatní se tedy domněnka pravosti a správnosti podepsané listiny dle § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“) a je tedy na žalobkyni, aby pravost a správnost této listiny prokázala, tedy aby dle znění smlouvy prokázala, že smlouva byla skutečně žalovanou odsouhlasena, tedy, že žalované zaslala SMS s kódem, který pak žalovaná zadala do elektronického systému s úmyslem být vázána konkrétní smlouvou s konkrétními smluvními ujednáními (nebyla by pak sice dodržena písemná forma listiny, nicméně smlouva by uzavřena byla). Žalobkyně však žádné důkazy v tomto směru neoznačila a skutečnost zaslání SMS kódu a jeho přepsání nikterak neprokázala. Žalobkyně dále neprokázala zaslání upomínek, když žalobkyně předložila sice znění pěti upomínek, ale nepředložila již žádný doklad o odeslání.11. Soud má tedy za prokázaný tento skutkový stav: Žalobkyně zaslala žalované částku 10 000 Kč, přičemž žalovaná uvedenou částku ani přes výzvu ze dne 20. 11. 2023 nevrátila.12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“), jako bezdůvodné obohacení, když v řízení nebyl prokázán žádný právní důvod předání částky 17 100 Kč žalobkyní žalované. Žalovaná se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, když uvedenou částku nevrátila, jak vyplývá z tvrzení žalobkyně. Z tohoto důvodu soud přiznal žalobkyni pouze částku 3 934 Kč představující částku 10 000 Kč poníženou o úhradu žalované ve výši 6 006 Kč a zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po uplynutí tří dnů od odeslání výzvy k plnění (§ 573 o.z.), neboť od tohoto dne je žalovaná v prodlení, přičemž ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.13. Žalobkyně nemohla být poučena podle § 118a odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“), neboť uvedené poučení soud sděluje účastníkům zásadně ústně při jednání. Jelikož se žalobkyně jednání nezúčastnila, připravila se o možnost být poučena o nutnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení. Soud se rovněž zabýval tím, zda částečné zamítnutí žaloby nebude pro žalobkyni překvapivé, když byl dříve ve věci vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen pro nemožnost jej doručit žalovanému, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Platební rozkaz byl totiž vydán jen na základě tvrzení žalobkyně (§ 172 odst. 1 o.s.ř.), proto po jeho vydání mohla mít žalobkyně legitimní očekávání, že unáší břemeno tvrzení, vydání platebního rozkazu ale z podstaty věci nemohlo v žalobkyni vzbudit očekávání, že unáší i důkazní břemeno.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že nepřiznal převážně úspěšné žalované náhradu nákladů řízení, když žalované v řízení žádné náklady nevznikly.