32 C 202/2023-21 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobou doručenou soudu dne 15. 3. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že dne 13. 6. 2022 uzavřela se žalovaným úvěrovou smlouvu [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 24 526 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný vyčerpal úvěr co do částky ve výši 24 526 Kč, přičemž úvěr splatil pouze co do výše 3 855 Kč. Úvěr byl proto zesplatněn dne 23. 3. 2023 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně, kdy přístup do rozhraní je podmíněn registrací, která je spojena s ověřením totožnosti klienta. Klientovi je zaslána SMS s kódem, který klient musí zapsat do webového rozhraní. Pokud má klient zájem uzavřít smlouvu, je mu umožněno svým podpisem uzavřít předmětnou smlouvu, kdy je upozorněn, že následujícím krokem potvrzuje svou vůli být vázán smlouvou, pro finální potvrzení uzavření smlouvy je potřeba potvrzujícího kódu, který je zaslán na telefonní číslo klienta. Projev vůle stvrzený SMS kódem je dle žalobkyně dostatečně určitý. 2. Žalovaný se věci nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že tato není žalovaným vlastnoručně podepsána. V závěru smlouvy je v řádku„ podpis klienta“ uvedeno pouze [číslo]. 4. Z listiny„ Výpis čerpání, splátek a úhrad“ soud zjistil, že žalovanému byla vyplacena částka 24 526 Kč, přičemž žalovaný zaplatil žalobkyni celkem částku 3 855 Kč. 5. Z výzvy k plnění ze dne 23. 3. 2023 a podacího archu ze dne 24. 3. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky pod pohrůžkou soudního vymáhání pohledávky. 6. Z výzvy k plnění ze dne 13. 4. 2023 a podacího archu ze dne 14. 4. 2023 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky pod pohrůžkou soudního vymáhání pohledávky. 7. Žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že by mezi ní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, neboť na žalobkyní předložené smlouvě absentuje vlastnoruční podpis či uznávaný elektronický podpis žalovaného a žalobkyně neoznačila žádný důkaz, kterým by byl prokázán projev vůle žalovaného se žalobkyní tvrzenou smlouvu uzavřít. Přepsání SMS kódu nelze dle názoru soudu považovat ani za prostý elektronický podpis, neboť dle čl. 3 odst. 10 nařízení EU č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (tzv. eIDAS), se elektronickým podpisem rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání. Jednorázový přepsaný SMS kód pak dle názoru soudu tuto definici nenaplňuje. Neuplatní se tedy domněnka pravosti a správnosti podepsané listiny dle § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“) a je tedy na žalobkyni, aby pravost a správnost této listiny prokázala, tedy aby dle znění smlouvy prokázala, že smlouva byla skutečně žalovaným odsouhlasena, tedy, že žalovaný odsouhlasil znění smlouvy ve webovém rozhraní žalobkyně, respektive, že žalobkyně zaslala žalovanému SMS s kódem, který pak žalovaný zadal do elektronického systému s úmyslem být vázán konkrétní smlouvou s konkrétními smluvními ujednáními (nebyla by pak sice dodržena písemná forma smlouvy, nicméně uzavření smlouvy by prokázáno bylo). Žalobkyně však žádné důkazy v tomto směru neoznačila a skutečnost zaslání SMS kódu a jeho přepsání, ani odsouhlasení ve webovém rozhraní, nikterak neprokázala. Pouze ze skutečnosti, že v závěru smlouvy v místě podpisu žalovaného je bez dalšího uveden číselný kód, takový skutkový závěr učinit nelze. 8. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně vyplatila žalovanému částku 24 526 Kč, přičemž žalovaný vrátil žalobkyni částku 3 855 Kč, zbývající částku žalovaný ani přes výzvu ze dne 23. 3. 2023 odeslanou dne 24. 3. 2023 a výzvu ze dne 13. 4. 2023 odeslanou dne 14. 4. 2023 nevrátil. 9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“), jako bezdůvodné obohacení, když v řízení nebyl prokázán žádný právní důvod předání částky 24 526 Kč žalobkyní žalovanému. Žalovaný se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o částku 20 671 Kč, když žalobkyni vrátil pouze částku ve výši 3 855 Kč. Z tohoto důvodu soud přiznal žalobkyni pouze částku 20 671 Kč a zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po uplynutí tří dnů od odeslání výzvy k plnění (§ 573 o.z.), neboť od tohoto dne je žalovaný v prodlení, přičemž ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 10. Žalobkyně nemohla být poučena podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“), neboť uvedené poučení soud sděluje účastníkům zásadně ústně při jednání. Jelikož se žalobkyně jednání nezúčastnila, připravila se o možnost být poučena o nutnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení. Soud se rovněž zabýval tím, zda částečné zamítnutí žaloby nebude pro žalobkyni překvapivé, když byl dříve ve věci vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen pro nemožnost jej doručit žalované, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Platební rozkaz byl totiž vydán jen na základě tvrzení žalobkyně (§ 172 odst. 1 o.s.ř.), proto po jeho vydání mohla mít žalobkyně legitimní očekávání, že unáší břemeno tvrzení, vydání platebního rozkazu ale z podstaty věci nemohlo v žalobkyni vzbudit očekávání, že unáší i důkazní břemeno. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 786,34 Kč, přičemž tato částka představuje 74,4 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 87,2 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 12,8 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 949 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 706,19 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.