32 C 52/2024-25 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, byla uzavřena smlouva o úvěru č. , tel. číslo, , kdy uvedená společnost žalovanému poskytla úvěr ve výši 16 000 Kč, který se žalovaný se sjednaným příslušenstvím zavázal vrátit do 11. 1. 2023. Smlouva byla uzavřena elektronicky, kdy žalovaný svou vůli být vázán smlouvou projevil zasláním verifikační platby. Smlouva byla uzavřena elektronicky na webových stránkách www., Anonymizováno, .cz, kde žalovaný vyplnil identifikační údaje a k ověření své totožnosti zaslal verifikační platbu ze svého účtu. Jelikož žalovaný dluh včas nesplnil, má žalobkyně právo rovněž na úhradu sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1% z dlužné jistiny denně. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni.2. Žalovaný ve věci nevyjádřil.3. Z písemnosti nazvané smlouva o úvěru soud zjistil, že tato není žalovaným vlastnoručně podepsána, ani není podepsána zaručeným elektronickým podpisem. V závěru smlouvy je pouze strojově uveden text „Klient : , Jméno zainteresované osoby 0/0, “ a „Datum a čas potvrzení návrhu smlouvy klientem pomocí kódu : 10.12.2022 00:03:51“.4. Z výpisu z účtu , právnická osoba, soud zjistil, že žalovaný zaslal společnosti , právnická osoba, dne 9. 12. 2022 verifikační platbu ve výši 1 Kč.5. Z výpisu z účtu banky , Anonymizováno, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému částku 16 000 Kč dne 12. 12. 2022.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávky a z prohlášení o uzavření smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že společnost , právnická osoba, a žalobkyně se dohodli na postoupení žalobou uplatněné pohledávky.7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 7. 2023 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, oznámila žalovanému postoupení žalobou uplatněné pohledávky, přičemž oznámení bylo žalovanému odesláno dne 20. 7. 2023, jak soud zjistil z příslušného podacího archu.8. Z výzvy ze dne 19. 7. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.9. Z výzvy ze dne 2. 11. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky pod pohrůžkou podání žaloby, přičemž uvedená výzva byla žalovanému zaslána dne 3. 11. 2023.10. Žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že by mezi ní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, neboť na žalobkyní předložené smlouvě absentuje vlastnoruční podpis či uznávaný elektronický podpis žalovaného a žalobkyně neoznačila žádný důkaz, kterým by byl prokázán projev vůle žalovaného se žalobkyní tvrzenou smlouvu uzavřít. Žalobkyně sice v řízení tvrdila, že žalovaný projevil vůli uzavřít smlouvu zasláním verifikační platby, nicméně tomuto tvrzení žalobkyně odporuje skutečnost, že verifikační platba byla dle provedeného dokazování provedena již v roce 2022, tedy roky před tvrzeným uzavřením smlouvy. Na smlouvě o úvěru je v závěru pouze strojově vysázeno jméno a příjmení žalovaného, přičemž s ohledem na popis kontraktačního procesu, kdy žalobkyně popsala proces uzavření smlouvy tak, že žalovaný pouze vyplnil své údaje do formuláře na webových stránkách, vylučuje, aby to byl přímo žalovaný, kdo na předloženou písemnost v elektronické podobě, nadto v needitovatelném formátu .pdf, zachycující obsah smlouvy vysázel jako prostý elektronický podpis své jméno a příjmení. Žalobkyně rovněž žádným způsobem neprokázala, že by žalovanému zasílala SMS kód a že by žalovaný kód někam přepsal.11. Neuplatní se tedy domněnka pravosti a správnosti podepsané listiny dle § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“) a je tedy na žalobkyni, aby pravost a správnost této písemnosti prokázala, tedy aby dle znění smlouvy prokázala, že smlouva byla skutečně žalovaným odsouhlasena, tedy, že žalovaný skutečně prostřednictvím webových stránek žalobkyně uzavřel předmětnou smlouvu. Žalobkyně však žádné důkazy v tomto směru neoznačila.12. Zbylé listinné důkazy soud pro nadbytečnost neprovedl.13. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Společnost , právnická osoba, zaslala žalovanému částku 16 000 Kč, kterou žalovaný nevrátil. Uvedená společnost se dohodla se žalobkyní na postoupení pohledávky, přičemž žalovaný byl vyzván k úhradě výzvou odeslanou dne 3. 11. 2023.14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:15. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“), jako bezdůvodné obohacení, když v řízení nebyl prokázán žádný právní důvod předání částky 16 000 Kč předchůdkyní žalobkyně žalovanému. Žalovaný se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, když uvedenou částku nevrátil, jak vyplývá z tvrzení žalobkyně. Z tohoto důvodu soud přiznal žalobkyni pouze jistinu 16 000 Kč uplatněnou žalobu a zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., do výše uplatněné žalobou, ode dne následujícího po uplynutí tří dnů od odeslání výzvy k plnění (§ 573 o. z.) dne 3. 11. 2023 (oznámení o postoupení pohledávky nemá charakter výzvy k plnění a u výzvy ze dne 19. 7. 2023 nebylo prokázáno, že by byla žalovanému zaslána), neboť od tohoto dne je žalovaný v prodlení, přičemž ve zbylém rozsahu pro ujednané příslušenství, poplatky a smluvní pokutu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, když nebyl prokázán právní důvod pro jejich úhradu.16. Žalobkyně nemohla být poučena podle § 118a odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“), neboť uvedené poučení soud sděluje účastníkům zásadně ústně při jednání. Jelikož se žalobkyně jednání nezúčastnila, připravila se o možnost být poučena o nutnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení. Soud se rovněž zabýval tím, zda částečné zamítnutí žaloby nebude pro žalobkyni překvapivé, když byl dříve ve věci vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen pro nemožnost jej doručit žalovanému, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Platební rozkaz byl totiž vydán jen na základě tvrzení žalobkyně (§ 172 odst. 1 o.s.ř.), proto po jeho vydání mohla mít žalobkyně legitimní očekávání, že unáší břemeno tvrzení, vydání platebního rozkazu ale z podstaty věci nemohlo v žalobkyni vzbudit očekávání, že unáší i důkazní břemeno.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 225,99 Kč, přičemž tato částka představuje 54,44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 77,22 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 22,78 %, běžící příslušenství kapitalizováno ke dni vyhlášení rozsudku). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 816 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.