6 C 396/2023-31 — Okresní soud v Děčíně

Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení peněžní částky 15 000,82 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Žalobní požadavek odůvodnil tím, že se jedná o dluh na platbách za nájemné a služby spojené s užíváním bytu č. 3 ve druhém nadzemním podlaží budovy č. p. , Anonymizováno, nacházejícím se na pozemku parcela č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , zapsaném na listru vlastnictví č. , hodnota, u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, (dále jen „předmětný byt“), který žalovaná na základě nájemní smlouvy č. , hodnota, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, (dále jen „nájemní smlouva“) ze dne 27. 10. 2021 užívala. Nájemní poměr byl sjednání na dobu určitou, a to od 27. 10. 2021 do 26. 10. 2022 s tím, že dle nájemné smlouvy došlo k vyloučení možnosti využití § 2285 občanského zákoníku. Žalovaná se na základě nájemní smlouvy zavázala platit žalobkyni sjednané měsíční nájemné ve výši 2 426 Kč a zálohy na služby ve výši 615 Kč, celkem 3 041 Kč měsíčně. Žalovaná užívala předmětný byt i po skončení nájmu bez právního důvodu (od 1. 11. 2022 do 28. 2. 2023) v důsledku čehož se žalovaná na úkor žalobce bezdůvodně obohatila. Za měsíce srpen 2022 až říjen 2022 dluží žalovaná na nájemném částku 5 383,82 Kč (3x nájemné 2 426 Kč poníženo o přeplatek za vyúčtování ve výši 1 894,18 Kč) a dále za měsíce listopad 2022 až únor 2023 pak částku 9 617 Kč (3x nájem po 2 426 Kč a 1x po 2 339 Kč), přičemž žalovaná k výzvě žalobce neuhradila ničeho. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.Z nájemní smlouvy datované dnem 27. 10. 2021 vyplývá, že se žalobce a žalovaná dohodli na tom, že žalobce dá k dispozici žalované předmětný byt. Žalovaná bude podle dohody předmětný byt užívat, za což bude žalobci platit měsíční peněžní platby v celkové výši 3 041 Kč (nájemné 2 426 Kč měsíčně a zálohy na služby ve výši 615 Kč měsíčně). Z listiny označené jako „vývoj plateb nečleněný“ pak soud zjistil, že žalovaná dluží po započtení přeplatku na službách ve výši 1894,18 Kč za měsíce srpen až říjen 2022 částku 5 383,82 Kč. Žalovaná předmětný byt nadále užívala, a to od listopadu 2022 do února 2023 bez právního titulu, a proto žalobce požaduje po ní náhradu ve výši obvyklého nájemného předmětného bytu v daném čase a lokalitě. Tato dle žalobce odpovídá částce 2 426 Kč měsíčně, tj. za požadované období od 1. 11. 2022 do 28. 2. 2023 celkem v částce 9 617 Kč (3x 2 426 Kč a 1x 2 339 Kč).Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalovaná peněžní částku 5 383,82 Kč za období od 1. 8. 2022 do 31. 10. 2022 žalobci nezaplatila, ač mu tato povinnost svědčila na základě právního vztahu nájmu podle § 2201 a násl. o. z., resp. § 2295 o. z. Dále má žalobce právo na zaplacení částky 9 617 Kč s příslušenstvím, která odpovídá bezdůvodnému obohacení (§ 2991 odst. 1 o. z.) spočívajícího v užívání předmětného bytu bez právního důvodu, resp. po uplynutí doby sjednaného nájemného, když tato užívala předmětný byt 1. 11. 2022 do 28. 2. 2023. Za uvedené období tedy náleží žalobci podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. částka odpovídající bezdůvodnému obohacení, které na straně žalované vzniklo tím, že užívala předmětný byt bez právního důvodu. Při stanovení výše tohoto bezdůvodného obohacení bylo vycházeno z peněžité částky odpovídající vynakládaným částkám obvykle v daném místě a čase na užívání nemovitostí, zpravidla formou nájmu, tj. nájemné, které se vytváří na trhu s nájmy a je dáno stavem místní a časové nabídky a poptávky (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2015, sp. zn. 32 Cdo 4189/2014). Žalovaná se dostala do prodlení tím, že nezaplatila žalobci nájemné ani bezdůvodné obohacení. V prodlení je podle ust. § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobnímu návrhu zcela vyhověl včetně zákonného úroku z prodlení.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 968 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 000,82 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.