15 C 203/2025-27 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení 16 942 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 16.7.2024 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit dle podmínek smlouvy, dlužnou částku však řádně nesplácel. Žalovaná částka je tvořena jistinou ve výši 9 581 Kč, poplatky za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatky za SMS servis ve výši 196 Kč, poplatky za prodloužení splatnosti ve výši 1 979 Kč, úroky ve výši 1 960 Kč, účelně vynaloženými náklady ve výši 1 330 Kč a smluvní pokutou ve výši 1 500 Kč.2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil.3. Soud provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.4. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný má příjem ve výši 19 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti je 45 000 Kč, nesplácí jiným společnostem, nemá žádné děti.5. Z úvěrové smlouvy soud zjistil, že dne 16.7.2024 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena úvěrová smlouva, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku ve výši 13 760 Kč ve 24 měsíčních splátkách.6. Po právní stránce posoudil soud věc podle následujících ustanovení.7. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.12. Smlouvu o úvěru uzavřel žalovaný jako spotřebitel, žalobkyně byla proto povinna před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost dlužníka.13. Žalobkyně předložila soudu kartu klienta, z níž vyplývá, že žalovaný je zaměstnán, jeho příjem činí 19 000 Kč. Tato částka však není žádným způsobem ověřena, není ani uvedeno, kde je žalovaný zaměstnán, zda má poměr na dobu určitou či neurčitou apod.14. Jako další čisté příjmy domácnosti je uvedena částka 45 000 Kč. K této částce však není možné vůbec přihlížet, nejedná se o příjem žalovaného, není vůbec zřejmé, o jaké peněžní prostředky se jedná, tato částka nebyla nadto žádným způsobem ověřena.15. Na zjištění výdajů pak žalobkyně zcela rezignovala, když není vůbec zjištěno, jaké jsou základní výdaje žalovaného, zejména jeho výdaje na bydlení, které mohou představovat značnou částku.16. Žalobkyně tak nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když zohlednila jiné příjmy domácnosti a řádně nezkoumala výdaje žalovaného. Použitelný příjem, ke kterému došla, je tak naprosto nevypovídající o skutečné schopnosti žalovaného splácet poskytnutou půjčku.17. Uzavřená smlouva o úvěru je proto dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.18. Poskytnuté peněžní prostředky tak byly žalovanému poskytnuty bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil, je proto povinen tuto částku dle § 2991 občanského zákoníku vrátit.19. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl co do jistiny ve výši 9 581 Kč včetně zákonného úroku z prodlení, ve zbylé části pak žalobu zamítl.20. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s ohledem na skutečnost, že žalobkyně i žalovaný měli ve věci přibližně stejný úspěch.