15 C 320/2025-22 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 48 503,48 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 28. 11. 2023 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mohl žalovaný průběžně čerpat finanční prostředky ve výši až 46 980 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas, zesplatnila žalobkyně úvěr ke dni 12. 3. 2025 v plném rozsahu. Žalovaný na základě smlouvy o úvěru čerpal finanční prostředky v celkové výši 72 791 Kč a na tento úvěr uhradil celkem 35 454,94 Kč. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 46 747,48 Kč, poplatků ve výši 156 Kč, nákladů na vymáhání dluhu ve výši 600 Kč a ze smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, přičemž vycházela z prohlášení žalovaného o příjmech a výdajích a z veřejně dostupných registrů a databází.2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil.3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že dne 28. 11. 2023 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně se smlouvou zavázala, že žalovanému umožní opakovaně čerpat úvěr až do celkové výše úvěrového limitu 46 980 Kč, žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem 26,28 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách, přičemž minimální výše splátky byla sjednána ve výši 4 % z dlužné částky, nejméně však 400 Kč. Před uzavřením smlouvy žalovaný uvedl, že je svobodný, žije u rodičů a nemá žádné vyživovací povinnosti. Dále uvedl, že je od května roku 2020 zaměstnaný u společnosti , právnická osoba, ., jeho čistý měsíční příjem činí 24 500 Kč a čistý měsíční příjem ostatních členů domácnosti činí 40 000 Kč. Celkové náklady žalovaného činí 12 000 Kč za měsíc, z toho 2 000 Kč činí výdaje na bydlení, 6 000 Kč splátky úvěrů a 4 000 Kč ostatní výdaje.5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, opakovaně čerpal finanční prostředky. Celková výše čerpaných prostředků činila 72 791 Kč. Žalovaný na úhradu svého dluhu splatil prostřednictvím splátek celkem 35 454,94 Kč.6. Z dopisu ze dne 12. 3. 2025 vyplynulo, že žalobkyně k tomuto dni zesplatnila dluh žalovaného v celkové výši 51 738,85 Kč a vyzvala žalovaného k úhradě tohoto dluhu.7. Z dopisu ze dne 1. 4. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 52 504,53 Kč do dne 8. 4. 2025. Současně ho upozornila, že pokud ve stanovené lhůtě dluh nesplatí, uplatní žalobkyně svůj nárok žalobou u soudu.8. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu, na jejímž základě byl žalovaný oprávněn průběžně čerpat finanční prostředky až do výše 46 980 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Celkem žalovaný čerpal 72 791 Kč a uhradil 35 454,94 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjistila některé dílčí informace o schopnosti žalovaného úvěr splácet, přičemž vycházela z prohlášení žalovaného o příjmech a výdajích a z veřejně dostupných registrů a databází. Žalobkyně zjistila, že je žalovaný svobodný, žije u rodičů a nemá žádné vyživovací povinnosti. Dále zjistila, že je zaměstnaný, jeho čistý měsíční příjem činí 24 500 Kč a čistý měsíční příjem ostatních členů domácnosti činí 40 000 Kč. Celkové náklady žalovaného činí 12 000 Kč za měsíc, z toho 2 000 Kč činí výdaje na bydlení, 6 000 Kč splátky úvěrů a 4 000 Kč ostatní výdaje. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkami úvěru, pročež žalobkyně ke dni 12. 3. 2025 zesplatnila dlužnou částku v plném rozsahu. K tomuto datu činila celková dlužná jistina 46 747,48 Kč.9. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovaným a žalobkyní jako smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož žalobkyně úvěr nabízela v rámci své vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný nejednal v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání, posoudil soud právní vztah rovněž podle zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Při posuzování poskytovatel v souladu s § 86 odst. 2 z. s. ú. zejména porovná příjmy a výdaje spotřebitele a zkoumá i údaje o jeho závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Jestliže poskytovatel nesplní svou povinnost a úvěruschopnost spotřebitele důkladně neposoudí, je smlouva podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná, k čemuž soud přihlédne i bez návrhu. Podle § 2991 odst. 1 o. z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, vydat ochuzenému to, oč se obohatil, podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl.10. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy učinila některé dílčí kroky vedoucí k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ale nepostupovala při tom s odbornou péčí. Žalobkyně zejména neověřila dostatečným způsobem příjmy a výdaje žalovaného, když vycházela pouze z údajů tvrzených žalovaným, které však nebyly podloženy výplatními páskami či výpisy z účtu. Nadto se měsíční výdaje tvrzené žalovaným jeví jako podhodnocené. Je jen obtížně představitelné, že výdaje dospělé osoby nesouvisející s bydlením a splátkami úvěrů činí pouze 4 000 Kč, neboť z této částky lze jen obtížně pokrýt základní životní výdaje (např. strava, hygiena, ošacení, doprava). Soud poznamenává, že tato částka nedosahuje ani částky životního minima ve smyslu § 1 odst. 1 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, která představuje státem stanovenou minimální hranici příjmů fyzických osob k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost a neposoudila důkladně úvěruschopnost žalovaného. Z toho důvodu soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou a žalobu částečně zamítl (výrok II).11. Žalovaný však na základě této smlouvy čerpal finanční prostředky, a tudíž je povinen je vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě vyhověl co do jistiny ve výši 46 747,48 Kč a zákonného úroku z prodlení (výrok I.).12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která měla neúspěch jen v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 845 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 941 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 48 503,48 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.