21 C 46/2025-42 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 35 052,82 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 25. 8. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 55 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaný se zavázal zaplatit ve prospěch žalobkyně kromě jistiny i poplatek ve výši 1 100 Kč, a to v měsíčních splátkách ve výši 5 647 Kč, počínaje 21. 9. 2023. Za poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal hradit smluvní úrok ve výši 19,99 % ročně. Žalovaný na předmětnou pohledávku zaplatil toliko částku 34 413,11 Kč. Žalobkyně požaduje uhradit jistinu úvěru ve výši 32 669,82 Kč, smluvní úrok 1 409,85 Kč, smluvní pokutu 1 000 Kč, pojistné 1 383 Kč, smluvní úrok 19,99 % ročně z dlužné jistiny od 25.09.2024 do 23.10.2024, smluvní úrok 12,75 % ročně z dlužné jistiny od 24.10.2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 05.10.2024 do zaplacení.2. K výzvě soudu pak žalobkyně doplnila tvrzení stran zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalovaný byl dotázán na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřeny oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Žalobkyně rovněž nahlédla do veřejných rejstříků. Nebyl zde žádný důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v zákaznické kartě.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , kdy žalobkyně se z jednání omluvila a navrhla, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Žalovaný se bez předchozí omluvy nedostavil, proto bylo v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř“), jednáno v jeho nepřítomnosti.Anonymizovaný odstavec5. Ze zprávy , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne , datum, bylo zjištěno, že účet č. , č. účtu, patřil žalovanému. Na tomto účtu je evidována příchozí platba ve výši 55 000 Kč ze dne 25. 8. 2023 od plátce , Anonymizováno, .6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 25. 8. 2023 vyplynuly skutečnosti uvedené v žalobě. O uzavření smlouvy nebylo mezi účastníky sporu. Žalobkyně svůj závazek ze smlouvy splnila, když žalovanému úvěr poskytla, což bylo potvrzeno i zprávou z banky. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil, na zaplacení uhradil toliko částku 34 413 Kč, jak vyplynulo ze splátkového kalendáře ze dne 26. 9. 2024.7. Výzvou ze dne 25. 9. 2024 žalobkyně zesplatnila úvěr a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek pod pohrůžkou podání žaloby, jak soud zjistil z příslušných výzev.8. Z výpisu z účtu za období 1. 5. 2023 do 24. 8. 20223 bylo zjištěno, že od zaměstnavatele chodí příjem uvedený v potvrzení, nicméně pokud jde o výdaje, například 18. 5. 2023 žalovaný obdržel výplatu 29 513 Kč, nicméně, ještě téhož dne vybral 27 000 Kč; dne 25. 5. 2023 vložil 2000 K a téhož dne převedl částku 1 866 Kč, dne 31. 5. 2025 došlo 30 000 Kč, a ještě téhož dne odešla platby 30 200 Kč. Dále bylo zjištěno, že z účtu odcházejí platby pro , jméno FO, , dne 19. 7. 2025 pak došla výplata 27 898 Kč, ještě téhož dne vybráno 10 000 Kč a pro , jméno FO, (se stejným účtem) odesláno 1 00 Kč. Z výpisu pak dále bylo zjištěno, že žalovaný se někdy i vícekrát denně stravuje v , Anonymizováno, .10. Po právní stránce smlouvu uzavřenou mezi účastníky soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.12. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitel13. Řádným prověřením úvěruschopnosti ze strany poskytovatele se rozumí komplexní prověřování objektivní schopnosti spotřebitele splnit povinnost ke splacení úvěru, jak je smlouvou definována, s výsledkem, že není důvodná pochybnost o této schopnosti spotřebitele (srov. s § 3 odst. 1 písm. c) SpotřÚ). Přitom jde o porovnání v součinnosti se spotřebitelem zjištěných běžných příjmů a výdajů spotřebitele s výsledkem, že je v jeho možnostech plnit sjednané splátky. …. Poskytovatel se nesmí spokojit jen s čestným prohlášením spotřebitele, aniž by je prověřoval (viz rozsudek NS z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), vždy musí zjišťovat nejen aktuální a předpokládané příjmy, ale i výdaje spotřebitele.“ (srov. SVOBODA, Karel. Ke splatnosti dluhu z úvěru, u kterého nedošlo k prověření úvěruschopnosti spotřebitele. Soudní rozhledy, 2025, č. 7-8, s. 221.).14. Navíc je třeba vycházet nejen z ověřených údajů o příjmech a o skutečných nákladech žadatele, nýbrž i o výdajích osob žijících s ním ve společné domácnosti (včetně